Velmi zajímavý film o tom, že když člověk něčemu   věří- měl by zatím jít a nakonec se mu to vyplatí.   I o tom, že i největší životní chyby se dají   částečně odčinit - minimálně ve svém svědmí.   Trošku mi vadilo, že film neměl vpodstatě žádné   překvapení...udržuje diváka v očekávání kde je   rozhraní mezi snem a skutečností a podstata   dvojího vidění hřiště vlastně není příliš   vysvětlena.(krom rozdílu že kdo věří vidí kdo ne   tak ne) Krom zamyšlení nad lidskostí, svědomím,   cílevědomostí a solidaritou mi film nepřišel v   ničem přitažlivý,natož aby sdělaval nějaké   poselství, či myšlenku. Jedná se spíše o hromadnou   baseballovou nostalgii.