Anežský klášter

Klášter byl původně dvojklášterem klarisek a minoritů, založený v letech 1233-1234 Václavem I. a sv. Anežkou, zrušen byl v r. 1782 Josefem II. Soubor klášterních staveb je nejvýznamnější raně gotickou památkou v Praze, jeho jádro je první gotickou architekturou v Čechách. Soubor kláštera tvoří kostely sv. Františka a sv. Salvátora (ten je jedním z prvních dokladů čisté architektury francouzské gotiky u nás) a dvě kaple sv. Barbory a sv. Magdalény. Ke kostelu sv. Františka se ze severní strany připojuje klášterní stavení klarisek. Nejstarší částí je východní křídlo - kamenná a cihlová patrová architektura, v přízemí s dlouhou síní - dormitářem, kde je dne převážná část expozice Národní galerie. K tomuto křídlu přiléhá ambit, z něhož se v původní raně gotické cistercko-burgundské podobě zachovalo neporušené západní křídlo. Na ně se připojuje pozoruhodná kuchyně z 13. století a na ni navazující přístavek bývalého refektáře. Areál byl celkově obnoven v 50. - 70. letech 20. století pro umístění sbírek Národní galerie.