Naprosto nezáživná ukázka nejhnusnějších stránek   lidské povahy, lásky i života obecně, v níž   samozřejmě opět nemůže chybět výlučné české   filmařské specifikum: naturalistické výjevy týrání   zvířat (na což začínám být už notně alergický; to   není projev kultury, ani vrcholu kultury, to je   zkrátka konec veškeré kultury). A spíše než   avizovaná inspirace dílem Franze Kafky (ostatně se   domnívám, že by s tím on sám prudce nesouhlasil)   mě jako charakteristický pro tuto nepodařenou   alegorii napadá oproti filmu mnohem kratší a   výstižnější verš od Valeria Maxima: "Sladkost   žití nutí člověka mnoho potupného dělat i   snášet." - Co však nutí diváka, aby sledoval   něco tak nudného a odporného na pohled celých sto   minut?

Příběh o básníku Petru Hudcovi by snad mohl i přes   všechnu výtvarnou stylizovanost působit jen jako   plytká historka, kdyby ovšem neposkytl takovým   hercům jako jsou Josef Somr, Jiří Hrzán, Jiří   Kodet a samozřejmě Petr Čepek, rozvinout své   herecké schopnosti i komediální talent. Tento film   doporučuji především těm, kteří považují Petra   Čepka jen za herce záporných rolí.