vzkaz jaromíra hniličky je drobným dokumentárním   dílkem patřícím do cyklu vzkaz, čímž evidentně   naráží na možnosti inkriminovaného seriálu. vzkaz   jaromíra hniličky má jen standardně to, co divák   od podobných děl očekává, takže mu chybí spád,   rytmus i dějový vývoj, načež se jedná jen o   nesourodý a vnitřně nepropojený sled scén,   vzpomínek či postřehů z hudebníkova života. ve   vzkazu nechybí logicky ani záznamy z televizního   archivu včetně jazzové mše, která sice patří k   vrcholům hniličkovy tvorby, přesto ta   nejdůležitější a světově proslulá skladba, kterou   si hnilička zajistil nesmrtelnost, naprosto a   nepochopitelně chybí. jediné, čím se od jiných   daných děl stejného ražení hniličkův vzkaz liší je   krátká, trefná až satirická básnička o   developerech. pro všechna výše uvedená pozitiva i   negativa i s přihlédnutím k nepostradatelnému   poselství přesah díla jaksi pokulhává a proto   vzkaz jaromíra hniličky zůstal stát jen na půli   tvůrčí cesty v dějinách světové kinematografie.