Od Jiřího Švejdy jsem četla plno knih, však je z   našeho okresu, a tím chápu věci , o kterých píše.   Jeho Havárie, je dalším úspěšným dílem. Ráda se   opět na jeho film podívám.

V dnešní době se asi obtížně setkáme s nějakým   novým dílem, které by bylo věnováno nějaké   pracovní profesi. Tedy pokud nejde o lékaře či   advokáty.
Prostředí ve kterém se zde nejvíce   pohybujeme je z oboru práce demoličních dělníků.   Často staré stavby musejí ustupovat stavbám novým.   Máme socialismus a jsme na přelomu dvou pětiletek.   Hlavním hrdinou je 35-letý inženýr Kamil Coufal.   Ten touží po nějakém svém vlastním domečku, nějaké   pěkné chatičce. Chce tak pomoci své rodině a zcela   se odtrhnout od občasné finanční závislosti na   rodičích. I to auto, které používá, není jeho   vlastní. A tak se občas objeví nějaká ta levota.   Ne zcela úplně v souladu se socialistickými   zákony, se socialistickou morálkou.
Však z těch   různých bouraček starých zástaveb je mnoho   materiálu. To jde využít i jinde. Jo. Je to   zlodějna. Také občas zmizí nějaký ten výbušný   materiál. Jednou se to pověstné ucho musí utrhnout   ...
Film mne zaujal. Určitě je zajímavý. Poznáte   v něm nejen pracovní techniky z jedné mnoha   lidských profesí, ale je i dokumentem doby. Film   má zajímavé obsazení. Takového nesympaťáka až   padoucha Petra Šepku vytvořil Vítězslav Jandák.   No, klasický vekslák a dojič socialismu své doby.  
Eugen Jegorov zase v další roli hraje v kapele   na saxofon, ve filmu krásně zpívá Světlana   Nálepková. Manželku hlavního hrdiny, Zdenu,   vytvořila Jana Paulová. Mezi mladými   spolupracovníky inženýra COufala najdeme Ondřeje   Vetchého a Oldřicha Navrátila. A mohl bych tak   pokračovat.
Tento snímek nepovažuji za ideově   závadný. Ba naopak. Jeho dramatický příběh je   nadčasový a hodil by se i do dnešních časů.