Dobrý režijní výkon a docela zajímavá herecká   konfigurace. Celá plejáda komediálních herců v   experimentu Oldřicha Lipského jee na 100% svého   výkonu. Herecký výkon Menšíka je hlavním   spojovacím materiálem celého filmu.

Vyprávět nějaký příběh pozpátku není vůbec   neobvyklé. Ale zatímco jiné filmy se sice - řečí   kvantové fyziky - přesunou do jistého kvantového   pole v minulosti, ale potom v tomto   časoprostorovém kvantu už běží čas po jistou dobu   zase normálně kupředu, originalita tohoto filmu   spočívá v tom, že příběh sice plyne pozpátku, ale   zachovává přitom dál také zpětný běh času. Je   zajímavé, že takto veškeré dialogy, monology i   příběh sám dávají pořád smysl, dokonce často zcela   nový, překvapivý a také vtipný, dvojsmyslný,   zábavný i nutící k zamyšlení. Smrt se tak stává   vlastně vstupem do života, rozchod shledáním a   narození odchodem ze života. A my cítíme, že i   přes svou zřejmou absurditu to má přece jen svou   zvláštní logiku. Svou smrt jsme si vysloužili svým   narozením. To, myslím, říkal už Buddha.

Celkom dobrý film, výborné obsadenie, fantastický   Menšík, vtipné hlášky, ale bohužiaľ ten dej   "pospátku" mi nejako nerezal. Nemôžem   tvrdiť, že by som sa niekedy v budúcnosti na tento   film tešil.

Lipský a Macourek - kdo jiný by v tehdejší době   mohl natočit takhle provedenou hříčku filmu. STojí   to za koukání... jen doufám, že se toho nezmocní   američani a neudělají proboha nějaký remake...

Happy end
Škoda, že je tento vynikající snímek Oldřicha   Lipského dnes téměř neznámý. A přitom se množstvím   humoru vyrovná kterékoliv dnešní   komedii.
Vladimíra Menšíka mám moc rád (po   mamince jsem podědil podpis spolu s autokresbou!),   jeho styl hraní je mi velmi blízký. Navíc se zde   objevuje řada dalších českých star, kromě   Obermaierové i třeba Abrhám, Růžičková,   Zázvorková...
Nápad vytvořit svět, kde se vše   odehrává pozpátku je tak ojedinělý a neotřelý, že   se divím, že ještě nikde nebyl znovu použit (viděl   jsem ho snad jen v jedné epizodě "Červeného   trpaslíka"). Filmaři v tomto případě přeběhli   dobu a stali se futuristy, kteří by dnes bodovali   na nejrůznějších filmových festivalech (podle   komentářů i ve své době byli oceňováni, avšak   pouze v zahraničí). Takže vzdávám holt této   svižné, krátké absurdní skoro až grotesce a těším   se někdy na její opětovné zhlédnutí (v současné   době jsem snímek viděl již třikrát a pořád mě   neomrzel). Škoda jen, že ji v televizi moc   nedávají (myslím že jsem ji vůbec v programu ještě   neviděl).

Roztomilá hříčka s příjemně krátkou stopáží.   Protože kdyby to natočili Amíci jako tříhodinovej   epos, jak mají ve zvyku, nebylo by to stravitelné.   Takhle je to velmi příjemná podívaná, o které   budete ještě dlouho přemýšlet. Happy End vyžaduje   zvýšenou pozornost, protože v opačně pojatém ději   se i dialogy odehrávají pozpátku a jestliže otázka   následuje až za odpovědí, můžete se snadno ztratit   v ději. Přesto i v tomto pořadí, kdy cítíte   logickou návaznost, občas i v opačném sledu   vykrystalizuje z dialogů kouzelná hříčka, nad   kterou jen žasnete; scénář musel dát nepochybně   dost práce. Scéna, kdy žárlivý manžel likviduje   byt a milence své ženy, je odkazem k němé   grotesce. V 60. letech by to byla otřepaná scénka,   ale v tomto pojetí je neodolatelná. A nakonec, je   příjemné podívat se na mladou Jaroslavu   Obermaierovou v době, kdy ještě nehrála uštěkané   domovnice.

Konec dobrý, všechno dobré!
Konec. Ústřední půjčovna filmů uvedla... Hlava   Vladimíra Menšíka vyskočí z popravčího koše,   vyroluje až nahoru ke gilotině, cvak - a život   může začít. Hrůzostrašná vražednická truchlohra   běží pozpátku, aby bylo dosaženo kýženého   happyendu. Od začátku (konce?) je jasné, že tahle   rozkošná magořina nemohla vzejít odjinud než z   psacího stroje Miloše Macourka. Už v roce 1898 se   pražští diváci mohli potrhat, když jim Jan   Kříženecký promítl Žofínskou plovárnu, krátký   film, kde díky zpětnému chodu promítačky lidé   ´komicky´ vyskakovali z vody. Ale Happy End jde   mnohem dál: vytváří paralelní svět, kde je rakev   inkubátorem, kojení robátka jeho dojením a   brutální čtvrcení půvabné žínky scelováním dodané   figuríny. Dialogy se ve zpětném gardu mění v   dadaistické absurdity a to vše korunuje Menšíkův   komentář, naivně glosující tu krvavou historii   očima čerstvě narozeného. Publikum tehdy nebylo na   podobné experimenty připravené a česká kritika nad   Happy Endem ohrnula nozdry, zatímco prestižní   americký časopis Variety ho zařadil mezi deset   největších senzací sezóny. ;-) 90 %

A máme tu opäť jeden z doma takmer neznámych a   nedocenených filmov.Tento experiment je príťažlivý   hlavne z vizuálnej stránky/horšie je to už s   kostrbatým   prerozprávaním"druhého"deja,ale aj tu sa   nájdu pekné miesta-napr.dialógy typu   odpoveď-otázka/a o jeho kvalitách hovorí fakt,že v   roku 1969 získal spolu s Bláznivou kronikou na MF   fant.filmov a horrorov v Sitges cenu za najlepší   film.