Bývaly doby, kdy herectví Meryl Streep mne až   tolik neoslovovalo. Tím nechci říct, že bývala   špatnou herečkou, to rozhodně ne, nicméně její   role z mladšího věku mi přišly nevýrazné. Poslední   dobou je to jinak. Krásná zralá žena hrající   propracované role s maximálním nasazením, to je   Meryl Streep, jejíž brilantní výkon v roli bývalé   britské premiérky, je skutečně hlavním „tahounem“   celého snímku.

Na „Železnou lady“ jsem se   těšila a z výsledku nejsem rozhodně zklamaná. Jak   již jsem zmínila – výkon Meryl v titulní roli je   skutečně famózní. Její přerod postavy ze   sebevědomé a tvrdé dámy v politice v nemocnou ženu   bojující s těžkou nemocí, je ztvárněn s opravdovou   realističností. Výbornou práci odvedli také   maskéři. Opravdu jsem měla pocit, že se dívám do   tváře skutečné Margaret Tatcher i s jejím osobitým   nadýchaným účesem. Souhlasila bych s jedním z   předchozích komentářů, že nejde o klasický   životopisný film. Spíše o jakési obrazy ze života   bývalé premiérky. Tato skutečnost mi nikterak   nevadí, i když bych možná uvítala větší návaznou   dějovou linii. Na druhou stranu nemohu říct, že   bych se v ději neorientovala, snad jen některá   místa by mohla být více vyplněna na klasickou   životopisnou formu. Od podání její demise po   současnost je tam až příliš velká dějová   prázdnota. Maličko přehnané mi přijde také   umístění do scénáře rozprav Margaret se zesnulým   manželem. Chápu, že nějak vizuelně bylo třeba   zakomponovat vnitřní život člověka trpícího   Alzheimerovou chorobou, nicméně těchto scén   rozhovorů do prázdna mi tam přišlo až příliš na   úkor ostatních dějových prvků.

Avšak i přes   několik malých výtek oceňuji „Želenou lady“   deseti body. Ten film si to zaslouží. Za již   zmíněný výkon v hlavní roli, sugestivní hudbu a   scénáristické pojetí života Margaret v době, kdy   byla premiérkou. To zásadní opravdu bylo ve filmu   podtrženo a velmi mne těší, že bývalá „vládkyně“   britské vlády je zde zpodobněna přesně tak, jak ji   celé roky vidím a za co si zaslouží můj obdiv. V   prvé řadě byla vždy vlastenecky smýšlející ženou,   pro níž na prvním místě byla její národní hrdost.   Jako příznivkyně konzervativního pravicového   smýšlení se ztotožňuji s mnoha jejími myšlenkami a   postoji k životu a politice. Neúprosně kritizovala   rebélie, důraz dávala na práci. Odmítla se   podvolit společné měně v rámci Evropské unie,   neskláněla před nikým hlavu, nebyla ochotná se   nechat pokořit. Silná a hrdá. Taková opravdu byla   a takovou ji scénáristé přenesli i na filmové   plátno. Nepopírám, že i její rozhodnost, s jakou   odmítla „stát u sporáku“ a šla si pevně za svým   cílem, mi byla a je velmi sympatická. Za tento   mocný dojem, za to, že byl natočen film o   výjimečné ženě a osobnosti světové politiky, dávám   i přes drobné „mouchy“ ve scénáři plných deset   bodů. Zasloužil by si však mnohem víc…

Čekal jsem,že to bude alespoň z poloviny tak   zajímavé,jako byl film Králova řeč.Tohle byla jen   parodie na životopisná dramata a nic víc.Bez   přehánění.Nulová dobová atmosféra a nijaký,chladný   příběh o nejvýznamější ženě v moderní   politice.Dozvěděl jsem se ale například,jak si   povídá se svým zesnulým manželem.To je opravdu   působivé:)
Po právu film dostal Oscary za masky a   Meryl Streep za roli.Zbytek filmu po všech   stránkách je tragický.A výše ho nehodlám hodnotit   jen kvůli tématu nebo populární herečce.

Jakožto film je to dobré,má to účel nahlédnout do   života Marghaert Thatcherové,ovšem s přihlédnutím   na druhou stranu je to jako pouhé upozornění na   to,že tato dáma opravdu existovala.Kdybych neznal   MT,tak co bych se z tohoto filmu o ní   dověděl?

1.Že to byla   premiérka(konzervativci)
2.Že jí zemřel   manžel
3.Že jako premiérka vybojovala Falklandy a   měla problém s vyřešením nezaměstnanosti.
4.Že má   Alzheimera


NIC JINÉHO JSEM SE NEDOVĚDĚL.Ať se   na mě ctěná paní režisérka nezlobí,ale tohle není   životopisný film.Já jsem se o ní skoro nic   nedověděl.Alespoň né víc než bych o ní věděl,a to   i bez filmu.
Ale rozhodně je to teda lepší než   Mamma Mia!Nicméně ani tohle není nejlepší film   jaký jsem letos viděl!

Mám rád životopisné filmy a mám rád Meryl Streep   tak jsem si nemohl film nechat ujít.Mě osobně se   film líbíl děj je trochu zmatenej sledujeme dvě   Margaret jednu na vrcholu slávy a druhou   postiženou starobní demencí.Film má hluchá místa   ale ty vynahradí vynikající výkon Meryl.Dávám 9,za   10 to tentokrát nebylo.

Alzheimer je sviňa, Margaret byla obdivuhodná žena   a Meryl opět dostála pověsti skvělé herečky, to je   základní poselství Železné lady. Británie se svou   historií je mi blízká, mám rád i Meryl Streep, ale   přiznávám, že mediální masáž, která svedla do   jednoho týdne udílení Oscarů i českou premiéru by   mě přiměla ten film vidět, i kdyby mi obě dámy   byly buřt. Jako reprezentativní životopis to   neobstojí, ale jako umělecký portrét ženy, která   kdysi stála ve středu dění světa a dnes je z ní   nemohoucí babka odkázaná na pomoc jiných, je to   dokonalý filmařský počin. Na rozdíl od mnoha   jiných mě bavil ten styl vyprávění, který formou   prostřihů nabízel ten obrovský kontrast mezi   starou popletenou babkou a ambiciózní dámou, která   se těžce a nakonec rozhodně prosadila v   maskulinním světě britské politiky (tady to   dokonce vypadá, že byla první ženou v britském   parlamentu, což je samozřejmě nesmysl). Scéna, kdy   kráčí do Downing Street 10, nabízí pohled na tvář   s jenom lehkým náznakem úšklebku absolutního   triumfu a tady jsem si říkal aha, tak tohle je   ksicht na Oscara. Bavila mě i sekvence   vizážistické proměny šedé myšky v elegantní dámu,   která vás několik minut udržuje v napětí, protože   se to odehrává spíše mimo záběr, případně v   pološeru a čekáte, kdy se vyloupne Meryl v plné   kráse. Nakonec se žádné velké překvapení nekoná,   protože pak se ukáže v té podobě, z níž na nás   kouká ze všech plakátů a fotek. Meryl celý film   táhne a všichni ostatní jsou degradováni do pozice   lepšího komparzu. S výjimkou Jima Broadbenta,   který jako Denis Thatcher pronáší trefné   sarkastické glosy. Nemůžu ani souhlasit s často   prezentovaným názorem, že k Železné lady je nutno   vědět něco o britské moderní historii. Není,   všechno je to podáno polopatě po americku, aby   všichni pochopili, o co šlo. V mém případě je   Železná lady za 100%.

Že ženská nepatří do politiky se více dnes o tom   mluví, to co prováděla Thatcherová za vylomeniny   je do nebe volající a nyní se o ní natočí ještě   film. Na Ukrajině sedí bývalá politička ve vězení,   v Německu se o něco podobného snaží jinná žena.   Nemám nic proti ženám. Maskéři vykonali na Meryl   Streep vynikající práci, ale film mě nechává   chladným a myslím si natočit film ještě o žijící   babičce bylo zbytečné...

Byl jsem na tomto filmu v Lucerně.Nebyl špatný,jen   mi připadal trochu roztříštěný v různých časech a   dost rozvláčný.Meryl byla výborná.Také musím   pochválit maskéry,kdybych nevěděl že je to ona,ani   bych ji nepoznal.

Výborná Melyl Streep, výborný námět .. snad jen   příliš důraz na stárnoucí Margaret, mohlo být víc   zaměřeno na onu aktivní Margaret.

Na tento film jsem se těšila už od prvních zpráv,   že se natáčí. Ani mi nevadilo, že jsem se na něj   vypravila sama, hned první den promítání v našem   městě.
Meryl naprosto báječná, hlavně - pro mě   více v roli "staré a nemocné dámy" než   coby jako premiérky. Asi ve třech okamžicích filmu   se mi draly do očí slzy,také ve spojitosti, že   vím, jaké je to mít doma osobu skoro nejbližší s   touto nemocí.Jen některé politické události mohly   být více rozvedené,jako nové info pro mě bylo to,   že např. kondolenční dopisy rodinám vojáků psala   sama Margareth. Za mě - nelituji, že jsem film   viděla, ráda se na něj s odstupem času podívám na   DVD znovu.

Film zobrazuje postavu Margaret Thatcher ve třech   liniích: jako mladou ambiciózní ženu zkoušející   své první krůčky v politice, jako ministerskou   předsedkyni a jako důchodkyni bojující se   stařeckou demencí. Pojítkem je přitom ta poslední   etapa, kde se prolínají vzpomínky na prožité   okamžiky s prostřihy dokumentárních záběrů z   demonstrací nebo z války o Falklandy. Nebýt   zobrazení jejího odstoupení a života v důchodu,   šlo by o film podle klasické šablony typu Rocky,   kde se outsider přes vůli všech dostane vlastní   pílí a cílevědomostí až na vrchol. Aby se neřeklo,   dostane se jí trochu pomoci od trenérů na image,   kteří ji školí v tom, jak má používat tón hlasu a   gesta - stejně jako má Rocky svého trenéra, který   mu pomůže v technice a podpoří ho v krizi. Všichni   jsou proti ní, vysmívají se jí, že je žena a navíc   dcera hokynáře - zdá se, že nikdy nemá šanci se v   politice prosadit. V situaci, kdy se kvůli   nespokojeností se situací v zemi rozhodne   kandidovat na předsedkyni strany, nevěří, že by   mohla uspět. Poradci jí ses však řeknou, že věří v   to, že se stane první ministerskou předsedkyní, a   to ji dodá nový elán. Vyznívá to však nicméně dost   uměle, zničeho nic se stane nejvýše postavenou   ženou ve vládě. Jakmile se na tento post dostane,   chová se "chlapsky", odmítá kompromisy a   jde za svými idejemi bez ohledu na následky. Věří   ve svoje schopnosti a je jí vcelku jedno, co si   myslí ostatní členové vlády nebo občané země.   Konflikty se musí eskalovat, snažit se o smír   zavání slabošstvím. Přitom ale není bezcitná   karieristka, rodinám padlých vojáků vlastnoručně   kondoluje. Vypadá to však, jako kdyby si musela   kompenzovat, že je žena a všem dokázat svoji   dostatečnou tvrdost. I ve stáří, když už ztrácí   přehled, nikdy nepřizná svůj omyl a vždy dokáže ze   situace taktně vybruslit. I v domácnosti ji její   manžel oslovuje jako svoji velitelku - i když je   nutné přiznat, že se zde chová mnohem shovívavěji   a svého manžela má opravdu ráda.

Většina filmů   má svoji hlavní postavu, ale málokdy tak zastiňuje   ostatní jako v Železné lady. Snad s výjimkou   manžela a dcery jsou ostatní naprosto nevýrazní a   v pozadí - Maryl Streep má celý film sama pro   sebe, je určitě hlavním bodem filmu, ostatní   postavy jsou jen komparz. Kromě ní je pozoruhodný   ještě Jim Broadbent v roli jejího manžela a   skrytého rebela, který si dovolí provádět různé   vylomeniny. Jeho žena je sice nevidí úplně ráda,   ale toleruje mu je. Jejich dcera je v přítomnosti   matky poměrně nevýrazná a všichni ostatní se v   domě jen mihnou.

Streep hraje naprosto   přesvědčivě obě dost odlišné role - roli vrcholné   političky i roli hrdé dámy, které postupně   přestává fungovat hlava, nicméně nedává nic najevo   a nedovolí nikomu, aby jen naznačoval, že už není   úplně fit. Poslanci vždy diskutují a hádají se   sborově, jako by to byly kopie, jediná Margaret   naprosto vyčnívá a nakonec většinou všechny utře.   Její osamělá pouť politickou kariéru nakonec   skončí ve věku, kdy se svět pohne, ale ona zůstává   tvrdošíjně věrná svým názorům a zásadám. Kolegové   ji nakonec opustí - chvíli po tom, co ji opustí   voliči, kteří už jí mají plné zuby.

Jak to   uchopit? Pokud chcete jít na film o politice nebo   vás zajímá osoba Železné lady, moc se o jejích   názorech a střetech nedozvíte. Navíc prý film po   faktické stránce moc neodpovídá skutečnosti.   Zajímavý je tedy buď jako portrét velmi cílevědomé   "self-made ženy" - což je už docela   okoukané - nebo jako portrét velmi zajímavé a   osobité ženy. Z tohoto pohledu je film naprosto   čistý - nejsou tam jiné dějové linie, vše se točí   kolem kariéry jedné velmi významné britské   političky. Stačí to nebo to je málo?