Road-movie uprchlých vězňů nesoucí se v   melancholicky tragikomickém tónu. Ač se film zcela   zjevně snaží ukázat skupinu vězňů, jež byli zcela   po právu odsouzeni za svoje činy, takovým   způsobem, aby u diváků vzbudili přinejmenším   soucit, přec svému osudu neuniknou. Ani v jedné   scéně, či dialogu, jsem nezaznamenal, že by   kterýkoliv z uprchlých vězňů litoval svých   předešlých činů a zpytoval svědomí. Tento náhled   by byl vhodný v žánru čisté komedie, ale ve,   víceméně, psychologickém dramatu bych něco   takového očekával, alespoň u jednoho z nich.   Shodou okolností, největší soucit, alespoň u mě,   vzbuzoval patnáctinásobný vrah, takový, na první   pohled, hodný tlouštík. Výše zmíněná tragikomedie   je zcela opodstatněná. Komické scény odehrávající   se v první polovině filmu, ukradnutí dodávky,   převleky, humorné dialogy atd., jsou postupně   vytlačovány depresivními a tragickými okamžiky.   Zdařilá byla „představovačka“ jednotlivých postav   a filmařský styl, jež je obdobný jako u   předcházejícího filmu režiséra Toshiaki Toyody,   Drsné jaro.