Chráněné území

Herci Divadla z Pasáže si žijí životní sen a dobře si ho chrání. Dostali možnost vystoupit z anonymity ústavních zařízení pro mentálně postižené. Získali prostor, v němž mohou dokázat, že hranice jejich schopností jsou úplně jinde, než jim bylo předkládáno. Skutečnost, že mentálně postižení hrají divadlo, je výsledkem dlouhého procesu a úsilí lidí z banskobystrického Divadla z Pasáže. Dokumentární film Chráněné území zachycuje vysněné třítýdenní turné Divadla z Pasáže po USA. Samotná cesta tohoto specifického souboru nabídla mnoho překážek, které museli překonávat. Nejlepším způsobem jak zvládnout problémy byly improvizace, nadhled a trpělivost, především ale enormní úsilí všech členů divadla. Dalším rozměrem filmu je téma inscenace, v níž každý z herců naplňuje vlastní představu o světech chráněných a nechráněných a hranici mezi nimi. Natáčení nebylo snadné, režisér Adam Hanuljak si vstupem do světa mentálně postižených uvědomil vlastní hluboce zakořeněné předsudky: „Museli jsme v sobě odstranit všechen ostych, obavy z komunikace i neschopnost se v přítomnosti handicapovaných herců uvolnit. Dosáhnout toho šlo jediným způsobem, a sice žít s Divadlem z Pasáže co nejintenzivněji, pozorovat herce, objevovat jejich svět a snažit se mu porozumět. To byl klíč, který jsme chtěli použít i ve filmu. Výsledkem naší zkušenosti je poznání, že bariéry lidí s mentálním handicapem jsou mnohem dál, než si myslíme. Spíš než na ně narážejí tito lidé na limity, které jim dává naše společnost." Tvůrci se snažili vyhnout jakékoli režii dění před kamerou, chtěli být jen přítomni a poznávat, a totéž nabídnout divákovi. Tento přístup jim umožnil nepodlehnout povrchnosti a bulvarizaci, jež při podobných tématech hrozí. Dokument vznikal v lednu 2008, tehdy se divadlo začalo připravovat na americké turné. I když sen vystupovat v USA existoval už léta, potvrzení přišlo až čtyři měsíce před odletem. „Protože jsme měli na všechno málo času, točili jsme a poznávali se paralelně. Herci z Divadla z Pasáže jsou naštěstí nesmírně empatičtí, o lidech tolik nepřemýšlejí a jsou také zvyklí setkávat se s novými lidmi. Podařilo se nám získat jejich důvěru." Eva Michalková Letní filmová škola 2011