V první řadě mi přišlo na mysl, že tady někdo   opisoval ze Zpívání v dešti, ale nakonec se příběh   vrhl trošku jiným směrem. A bylo to jen dobře.   Zůstalo příjemné a osvěžující pokoukání, které   vytěžilo co mohlo z výborných herců, kulis, hudby   a jednoho psa. A při posledním PRÁSK! jsem se   doopravdy lekla, jako kdyby byl slyšet výstřel.

Na tomto filmu je nejkrásnější to jednoduché   kouzlo, co v sobě nese. Příběh pomalu plyne před   očima diváka, vůbec nevadí, že dějová linie je tak   prostá. Přebil to totiž styl a způsob, jakým je   film natočen. Černobílý němý film v roce 2011 je   odvaha natočit. Přece jen nároky diváka už jsou   trošku někde jinde. Nevíte, jak to obecenstvo   přijme. Buďto budou naprosto uchvácení, nebo   totálně znechucení - nic mezi není. Myslím, že   Artist patří do první kategorie. Perfektní režie   (musím upozornit, že je to francouzský výplod), u   němého filmu záleží hodně na tzv. face expressions   (výrazech ve tváři), prakticky herci hrají tělem,   což je dost těžké, ale hlavní představitelé se   předvedli se ctí. Není divu, že film byl na   Oscarech No.1!

Úspěch The Artist dle mého názoru tkví v   přesycenosti publika všemožnými digitálními   ptákovinami. A když nám najednou filmaři předhodí   snímek, ve kterém textu téměř netřeba, navíc v   černobílém hávu doplněném oldie orchestrem,   hodnotí to filmový svět jako senzaci. Odvahu uvést   "Umělce" zcela jistě oceníme. Kdo by se   také dnes zmlsanému divákovi odvážil předhodit   prakticky němý film, že. Plusem nepřítomnosti   mluveného slova může být zbystření ostatních   smyslů a soustředění se na detaily, kterých by si   v případě talkie filmu snad ani člověk nevšiml.   Kulisy najednou získávají na důležitosti. Nicméně   snad až přílišná jednoduchost příběhu a fakt, že   filmaři divákovi nenechají prostor pro zapojení   vlastní představivosti (vše nám servírují na   stříbrném podnose), tlačí snímek do   nezáviděníhodného průměru, byť ověnčeného deseti   nominacemi, z nichž 5 zlatých plešounů proměnil.   Artistovi se povedlo vyplnit prázné místo na trhu,   veze se na popularitě 20. a 30. let. Jeho význam   však ukáže až čas.

The Artist
Je odvážné v dnešní době, kdy ve filmech je voda,   vzduch a nebe celé digitální a akce je tak rychlá,   že divák ani nestačí sledovat všechny ty uměle   vytvořené bubáky, natočit černobílý krásný snímek   celý bez mluveného slova. A povedlo se. Průzračně   čisté, jako závan čerstvého větru do stojatých vln   dnešní filmové produkce, která víc sází právě na   efekt a ne formu. Moc se mi líbil příběh úspěšného   herce němé éry, který s příchodem zvukového filmu   upadl v zapomění...Světská sláva, polní tráva!   Krásné, lidské a dojemné!