Máme papeže!

Líbí se mi tradice při volbě nového papeže,   když věřící čekají na náměstí na kouř,   aby se dozvěděli, že volba byla uskutečněna.   Příběh divákovi poskytne zákulisí volby   papežské konkláve a pohled na rozhodování   jednotlivých kardinálů. Že se to tentokrát   příliš nevydařilo a nový papež si chce   ujasnit své vzpomínky a rozmyslet budoucí   kroky, je už něco jiného. To tvoří vlastní   příběh. Čekání kardinálského sboru je   ozvláštněno partičkami karet nebo   volejbalovým turnajem mezi jednotlivými   kontinenty. To přináší humor a příjemnou   atmosféru, stejně jako postava velitele   švýcarské stráže, který stínuje za okny   postavu papeže. Určitě zaujme v hlavní roli   Michel Piccoli a jako mluvčí papeže Jerzy   Stuhr.

Na film jsem se dívala až po odstoupení papeže   Benedikta XVI. a zvolení jeho nástupce   Františka (oba přitom považuju i za své   papeže) a z této perspektivy ho také hodnotím.   Benedikt XVI. "nesestoupil z kříže",   ale spíš předal kormidlo té obrovské lodi   jménem pozemská katolická církev svému   nástupci, kterého zvolilo další konkláve. A   opět nám nezbývalo než čekat na bílý kouř   :-) Film mě nepobouřil ani zcela "nezvedl   ze židle", byť je v mnohém provokativní.   Spíš si myslím, že tenhle druh humoru i   kritiky vlastní instituce potřebujeme. Není nad   to umět se zasmát sami sobě, aniž bychom   ztratili vlastní identitu a úctu a respekt k   autoritám. Filmu nelze upřít ani určitou   část prorockého vidění, byť vychází   zřejmě z ateistických pozic...

Zajímavé   komentáře: hvezdyn, kmara, MARi0.

Rafinovaný film, který to hraje na obě strany,   tedy přesněji řečeno - doufá v to ... Moretti   své názory schovává za hravost kardinálských   sukní a laskavým humorem mlží kritiku církve,   aby si však zároveň rýpnul do světských   odborníků, kteří nedokáží pomoct ani sami   sobě. Neokoukaný pohled do zapovězených míst   je přinejmenším zajímavý, papežova cesta za   přijmutím odpovědnosti už mnohem méně, humor   je místy infantilní - z většiny   zúčastněných dělá pitomce, konec   překvapivý a z hereckých výkonů je nejlepší   ten Jerzy Stuhra, takže - cholera jasna, čtyři   hvězdy, víc nedám.

Zoufalé přešlapování
Mám rád komorní dramata,která vypráví o   obyčejném lidství,citech a jsou okořeněny   jemným humorem.Myslel jsem,že se podívám na   takový v podobě Máme papeže,ale nebylo tomu   tak.
Snímek začíná,jak asi 80letý pán se   najednou, pod tíhou událostí, chová jako   osmileté nerozhodné dítě,které je občas i   nerudné a tak tomu je prakticky celý film.A   zatímco ten nerozhodný pán hledá na vlastní   pěst sám sebe pomocí fádních divadelních   dialogů,jeho psychoanalytik pořádá   volejbalový turnaj s nadšenými kardinály a   fandícími jeptiškami.Jak stupidně   jednoduché.
Autor zcela evidentně neví kudy   kam, aby neurazil,protože se pohybuje na tenkém   ledě zvaný nejistý papež.Moretti by si měl   vzít příklad z Královi řeči,jak se dělá   koukatelné drama,okořeněné lidským humorem a   přitom bytostně důstojné a to na půdě   královského dvora.
Jen role vatikánského   mluvčího nutícího lhát,se mi líbila a   náznak satiry,kdy Moretti mluví o Bibli jako o   depresivní knize je také zajímavá,ale žel   naprosto ojedinělá.
A tak tu máme   snímek,který mohl být velice působivý a   poutavý,ale který byl zadupán do země   nijakým,fádním dějem o nerozhodném papeži a   prostinkých hrátkách kardinálů.

Volba papeže. Naposledy jsme ji mohli sledovat v   roce 2005. Jenže jen z venku, a to sledováním   komínu, až se z něj poline kouř. Té volbě se   říká konkláve a má svá pravidla, má své   procesy. Do tohoto prostředí volby nás   přivádí humorně laděné drama Máme papeže.   Místy působí jako hraný dokument. Hlavní role   obsadily velké herecké legendy – Michel   Piccoli a Jerzy Stuhr. Filmaři se díky realizaci   snímku dostali do míst, kam se běžný člověk   hned tak nedostane. Církevní hodnostáři jsou   zde zobrazováni jako obyčejní lidé, majíc   své neduhy, své koníčky a nálady. Podle   pravidel má papež přijmout své poslání až   na třetí dotaz, pak si zvolí jméno a   prohlásí se ona slavná věta: „Annuntio vobis   gaudium magnum. Habemus Papam!“
Co se stane,   když se ten, kdo je zvolen papežem, své funkce   zalekne a odmítne ji přijmout? Tak o tom tento   film hlavně je.
Filmaři se zde jednomu   vyhnuli, a to pojmenování hlavního hrdiny.   Pokud jde o herecké výkony, tak jednoznačně   nejlepší a nejkouzelnější výkon předvádí   Jerzy Stuhr, co by vatikánský mluvčí a   tajemník.

A přece se točí!....
"Rouhavá" myšlenka, že by hlava,   všeobecné organizované společnosti, mohla   pochybovat??? Neohraný nápad. Ke všemu skvěle   zrealizovaný. S tak, dojemna vybroušeným   humorem, který decentně potrhá bránici a   přitom prověří toleranci   "opravdově" věřících...

Habemus Papam
Na 46. mezinárodním filmovém festivalu v   Karlových Varech uveden v sekci   Horizonty.
Habemus Papam (= máme papeže,   latinsky, uváděno vždy při zvolení nového   papeže z centrálního balkonu baziliky svatého   Petra) byl na festivalu velmi dobře divácky   hodnocen. To byl také ten hlavní důvod, proč   jsem na něj vyrazil. Režisér a zároveň   představitel jednoho z hlavního hrdinů Nanni   Moretti si bravurně dělá srandu z církve a   psychologie (či psychiatrie? nejsem moc   odborník), ale zároveň nic nezesměšňuje.   Přesto že se jedná o tak choulostivé téma,   jako je nejistota hlavy církve, je vše natočeno   s citem, tak aby to nikoho neurazilo (i když dvě   Italky sedící vedle rozhořčeně opustili sál   poté, co kardinálové sehrávali zápas ve   volejbale).
Jedná se o drama, které je pojaté   jako komedie a já osobně jsem se smál celý   film. Srovnám-li s ostatním, co jsem měl   možnost letos ve Varech vidět, je u mě Habemus   Papam na předních místech. Navíc se mi líbila   ukázka toho, že i ve Vatikánu používají   nejnovější a nejmodernější zařízení...