Zoufalé přešlapování
Mám rád komorní dramata,která vypráví o obyčejném   lidství,citech a jsou okořeněny jemným   humorem.Myslel jsem,že se podívám na takový v   podobě Máme papeže,ale nebylo tomu tak.
Snímek   začíná,jak asi 80letý pán se najednou, pod tíhou   událostí, chová jako osmileté nerozhodné   dítě,které je občas i nerudné a tak tomu je   prakticky celý film.A zatímco ten nerozhodný pán   hledá na vlastní pěst sám sebe pomocí fádních   divadelních dialogů,jeho psychoanalytik pořádá   volejbalový turnaj s nadšenými kardinály a   fandícími jeptiškami.Jak stupidně   jednoduché.
Autor zcela evidentně neví kudy kam,   aby neurazil,protože se pohybuje na tenkém ledě   zvaný nejistý papež.Moretti by si měl vzít příklad   z Královi řeči,jak se dělá koukatelné   drama,okořeněné lidským humorem a přitom bytostně   důstojné a to na půdě královského dvora.
Jen role   vatikánského mluvčího nutícího lhát,se mi líbila a   náznak satiry,kdy Moretti mluví o Bibli jako o   depresivní knize je také zajímavá,ale žel naprosto   ojedinělá.
A tak tu máme snímek,který mohl být   velice působivý a poutavý,ale který byl zadupán do   země nijakým,fádním dějem o nerozhodném papeži a   prostinkých hrátkách kardinálů.

Volba papeže. Naposledy jsme ji mohli sledovat v   roce 2005. Jenže jen z venku, a to sledováním   komínu, až se z něj poline kouř. Té volbě se říká   konkláve a má svá pravidla, má své procesy. Do   tohoto prostředí volby nás přivádí humorně laděné   drama Máme papeže. Místy působí jako hraný   dokument. Hlavní role obsadily velké herecké   legendy – Michel Piccoli a Jerzy Stuhr. Filmaři se   díky realizaci snímku dostali do míst, kam se   běžný člověk hned tak nedostane. Církevní   hodnostáři jsou zde zobrazováni jako obyčejní   lidé, majíc své neduhy, své koníčky a nálady.   Podle pravidel má papež přijmout své poslání až na   třetí dotaz, pak si zvolí jméno a prohlásí se ona   slavná věta: „Annuntio vobis gaudium magnum.   Habemus Papam!“
Co se stane, když se ten, kdo je   zvolen papežem, své funkce zalekne a odmítne ji   přijmout? Tak o tom tento film hlavně je.  
Filmaři se zde jednomu vyhnuli, a to pojmenování   hlavního hrdiny. Pokud jde o herecké výkony, tak   jednoznačně nejlepší a nejkouzelnější výkon   předvádí Jerzy Stuhr, co by vatikánský mluvčí a   tajemník.

A přece se točí!....
"Rouhavá" myšlenka, že by hlava,   všeobecné organizované společnosti, mohla   pochybovat??? Neohraný nápad. Ke všemu skvěle   zrealizovaný. S tak, dojemna vybroušeným humorem,   který decentně potrhá bránici a přitom prověří   toleranci "opravdově" věřících...

Habemus Papam
Na 46. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových   Varech uveden v sekci Horizonty.
Habemus Papam (=   máme papeže, latinsky, uváděno vždy při zvolení   nového papeže z centrálního balkonu baziliky   svatého Petra) byl na festivalu velmi dobře   divácky hodnocen. To byl také ten hlavní důvod,   proč jsem na něj vyrazil. Režisér a zároveň   představitel jednoho z hlavního hrdinů Nanni   Moretti si bravurně dělá srandu z církve a   psychologie (či psychiatrie? nejsem moc odborník),   ale zároveň nic nezesměšňuje. Přesto že se jedná o   tak choulostivé téma, jako je nejistota hlavy   církve, je vše natočeno s citem, tak aby to nikoho   neurazilo (i když dvě Italky sedící vedle   rozhořčeně opustili sál poté, co kardinálové   sehrávali zápas ve volejbale).
Jedná se o drama,   které je pojaté jako komedie a já osobně jsem se   smál celý film. Srovnám-li s ostatním, co jsem měl   možnost letos ve Varech vidět, je u mě Habemus   Papam na předních místech. Navíc se mi líbila   ukázka toho, že i ve Vatikánu používají nejnovější   a nejmodernější zařízení...