Santiniho jazyk [TV film]

???
Mám rád filmy, kde se proplétá minulost a   současnost, kde se něco tajemného v minulosti   stane a má to vliv na současnost a podobně. Ať   už se jedná o Návrat do budoucnosti, nebo Něco   je ve vzduchu, nebo třeba mystická serie s   profesorem Runou (I. Trojan). Mám rád filmy od   Jirky Stracha. V případě Santiniho jazyka jsem   se snažil nechal vtáhnout do děje a to i   opakovaným zhlédnutím. Ne, nepovedlo se to ...   Tohle se fakt Jirkovi Strachovi nepovedlo,   tajemství je vyvrcholením tajemství, ještě do   toho nepochopitelný vražby ... na konci jsem si   připadal tak blbě jak Taclík před smrtí ...   Holt si musím počkat, až se zase Jirkovi   Strachovi něco opravdu povede.

Tady se raději zdržím podrobnějšího   komentáře. Na jedné straně jde určitě o   jednu z nejslabších prací Jiřího Stracha ale   na tu druhou stranu jsem v posledních letech   viděl řadu horších filmů takže při   hodnocení mi z toho nakonec vychází průměr.

Česká šifra
Santiniho jazyk je v podstatě kostelním bedekrem   ve kterém žádný velký smysl nehledejte.   Posbíráním některých historických postav   jako byl Jan Nepomucký (1340 asi -1393) Jan   Blažej Santini-Aichel (1677-1723) a faktů jako   jsou sakrální stavby a jejich zjevný i skrytý   význam .Jako dokumentární snímek by to nebylo   ani tak špatné ale Strach s Urbanem se rozhdli,   že z toho vytvoří za každou cenu mystery/krimi   .Pokud byl stavitel Santini obdařen můzou a   nesporným umem pak postavy v příběhu jsou   obdařeny idiotstvím,strojeností a   neumětelstvím.Rozvádět zde způsoby   uvažování a hlavně jednání hlavních postav   příběhu je zbytečné , tedy pokud nejste   psycholog který se zabývá infantilním   chováním dospělých.Oznamovací povinnost na   vraždu už dnes evidentně chápou i malé děti   .Pokud to byl Strachův pokus dát do protipolu   genialitu Santiniho a demenci postav ve filmu pak   tam chyběl humor.Pokud ne , pak je to   scénaristické peklo a diletantství.Šifra   mistra Santiniho je v tomto smyslu trošku (dost)   obšlehnutá podle známějšího snímku od Rona   Howarda ale na jedno kouknutí to ještě ujde.

To byl pokus o co? Šifru mistra Indinajonese? Ne,   to bych Indyho hluboce urazil. Tady se jen kecá a   to celý film, ke kterému bych já potřeboval   vysvětlivky. Hlavně na konci. To jako co? Jako   kdyby nic nenašli tak by ty kostely spadly?   Začala by nukleární válka, nebo co, co, co, co   sakráááá. Hodnotím film za to, že jsem ani   jednou nepřeskočil a dodíval jsem se do konce.   Sám nevím proč, ale v tom případě má ten   filmík pravděpodobně něco málo do sebe. Asi   hudbu, k té sem tam atmosféře. A cením také   to, že mne snímek donutil si o Santinim něco   málo nastudovat.

Neskutečný
Kniha, podle které je to natočeno, je strašná   blbost. Ovšem Strach tohle blbost pozdvihnul na   úplně novou úroveň a udělal z toho mega   stupiditu.

Tour po sakrálních stavbách v ČR
Film vychází vstříc příznivcům módních   mysteriozních thrillerů a nabízí ryze domácí   téma, plejádu známých herců a hlavně scény   z nejhezčích sakrálních staveb v Čechách a   na Moravě, které vyniknou zejména pokud   sledujete film v HD na velkoplošné   obrazovce.

Co bohužel zaostává, je   scénář, který sice není úplně nudný, ale   je velmi vyumělkovaný až bizarní, takže mu   těžko někdo uvěří a vnímá ho spíš jako   crazy-komedii. Na druhou stranu chápu, že napsat   scénář, který by byl uvěřitelný a napasovat   do něj cestování po Santiniho stavbách, není   příliš možné.

Celkově i kvůli   vizuálům za shlédnutí stojí, i když dějově   je spíše pod průměrem.

Strach opět boduje
Ani tentokrát mě práce Jiřího Stracha   nezklamala. Pravda, Ďáblova lest byla trochu   akčnější kousek, ale i Santiniho jazyk mě   potěšil. Urbanova románová předloha byla ale   o poznání těžší oříšek a dostat ji do   scénáře se neobešlo bez kompromisů... ale tak   už to bývá a i tentokrát sem se velmi dobře   bavil.

Namlsána Strachovou Ďáblovou lstí, kterou jsem   viděla již podruhé, očekávala jsem něco   podobného od Santiniho.
Opět se mi potvrdilo,   že divák nemá raději nic očekávat, aby byl   spíše mile překvapen.
Především byl   naprosto nešťastný výběr hlavních   představitelů. Sledovat Stropnického,   Švehlíka mladšího s Taclíkem v hlavních   rolích pro mě znamená sledovat Kriminálku   Anděl. Tato záležitost mě velmi mátla a   rozhodně nepřidala nic na tom, že příběh   mohl být tajemný, zajímavý i herecky slušný,   kdyby nebyl nahuštěn do 90 minut. Dále jsem asi   moc pragmatická, ale po první mrtvole bych   rozhodně volala policii, Santini, neSantini,   chování víceméně všech hlavních postav mi   připadalo značně nerealistické, stále jsem se   nemohla zbavit pocitu, že bylo daleko delší   zpracování sestříháno násilně na těch   uvedených 90 minut. A to je škoda pro Santiniho   i pro Stracha.

Poněkud překombinovaný příběh o honbě   pracovníka reklamní agentury za univerzální   větou. Chvilkami nesmyslné, chvilkami nechtěně   vtipné dílo, které zachraňují kamerou   nádherně nasnímané Santiniho stavby a   smysluplný závěr.

Pokud měl být Santiniho jazyk jakýmsi   duchovním poselstvím, pak se přiznávám, že   jsem ho nepochopila. Nijak zvlášť na mě   nezabral ani jako proklamovaný thriller, plný   bizarních vražd. Jediné, co mě snad opravdu   oslovilo, byly hezké záběry staveb mistra Jana   Blažeje Santiniho-Aichla, což se mi ale na   celovečerní film nedokumentárního stylu zdá   docela málo. Zkrátka a dobře - myticismus   "Santiniho šifry po česku" u mě   tentokrát nějak nefungoval! Škoda...