Nasadit jeden výraz a odříkat naučený text – při   vší úctě k panu Lakewovy – hlavní roli měl svěřit   někomu jinému než sám sobě. Strnulost hlavního   hrdiny vidím totiž naopak jako velký problém.   Bikila se mi tak mnohem více líbil osobně na   archivních záběrech než v podání zprvu   necharismatického plochého výkonu Rasselase   Lakewa.
První minuty filmu jsou rovněž velmi   nepřehledné, zběsilé retrospektivy se střídají až   moc často, a tak místo pohlcení příběhem a hlavní   postavou, více zaměstnává pouhá orientace v ději a   časových rovinách.
Od osudné nehody se ale vše   změní a příběh přecejenom začíná nabírat šťávu a   hlavní hrdina nakonec dokáže své postavě vtisknout   i hloubku tak, že ze snímku zůstal krásný zážitek   a důstojná památka vyjímečné osobnosti světové   atletiky. Jenom si měli páni režiséři dopředu   rozmyslet, kterou cestou chtějí jít spíše, a   nestřídat obě dvě �– až příliš překombinovaně   přeumělkovanou první polovinu střídá klasická   linie životopisných filmů o odvaze, síle vůle a   takových těch věcech.
Celý snímek je doplněn   překrásným hudebním doprovodem – zejména úvodní   píseň si mě získala okamžitě na první poslech.   Díky hudbě posunuju hodnocení oproti   bezprostředním záměrům z šestky o stupínek výš.

Velmi zvláštně, až minimalisticky natočený film o   jednom z nejslavnějších maratonců historie. Pomalu   rozvíjející se děj je retrospektivně prolínán   dokumentárními obrazy z historie hrdinovy země a   jeho nejdůležitějších závodů. Tato pomalá část   děje je pojatá jako road movie, kdy se atlet vrací   po nevydařeném závodě domů, aby se připravil na   závod poslední. Jeho plány překazí těžká havárie,   po které zůstane ochrnutý, děj začíná gradovat a   divák s napětím sleduje hrdinův boj s postižením a   se sebou samým. Děj doplňuje výborná hudba, a   myslím si, že filmu lze odpustit nepatrnou   strnulost hlavního hrdiny