Nesmrtelné srdce

"Nesmrtelné srdce". Tímto filmem tehdy postavila německá filmová výroba celuloidový památník vynálezci kapesních hodinek Petru Henleinovi - památník po zevní stránce důstojný, protože ve filmu je zachován kolorit Norimberka kolem roku 1517. Norimberka Hanse Sachsa, Albrechta Dürera a Petra Vischera, i po stránce vnitřní , v níž je pojetí příběhu dílem historickým, dílem zbásněným, řízeno uměleckou kázní, jak režiséra Veita Harlana, tak i herců, představujících hlavní osoby. Režisér Harlan měl blízko k tomuto námětu již tím, že jeho otec, básník Walter Harlan, byl tvůrcem dramatu obdobné látky "Norimberské vejce" - tak se totiž nazývaly v prvních dobách pro svou vejčitou podobu kapesní hodinky. V ději se divák setkává nejprve s badatelem a vynálezcem prvního globusu Martinem Behaimem, který ztroskotá na výzkumné cestě na pobřeží Afriky, pro nespolehlivost nedokonalých lodních hodin. Před soudem v Norimberku vnukne tento případ jeho příteli zámečníku Petru Henleinovi myšlenku na zhotovení stroje, nezávislého na pohybech kyvadla, který by se dal nosit i v kapse. Ač jeho život po tragickém zranění výstřelem je zhoršený, přemýšlí, zkouší, za okolností, jež tragiku jeho případu ještě zvyšují. Nenalézá porozumění ani u své mladé a hodné ženy, k níž se jeho poměr dramaticky vyhrocuje láskou jeho tovaryše k ní. Odpůrci a zabedněnci proti němu štvou, dokonce je obviněný z luterského kacířství, jeho žena je postavena na pranýř, on je odsouzený, ale včas nalezne útulek na hradě, kde své slavné dílo dokončí. Tomuto dílu přinesl oběť rodinného štěstí a štěstí ze života vůbec.Po smrti sklízí uznání a slávu a jeho pohřeb je vskutku královský. Tisíce lidí doprovází jeho rakev s císařským hlasatelem ulicemi Norimberka. Tyto hromadné scény, davy před pranýřem a na pohřbu byly režijně velmi působivé a jejich přesvědčivost byla umožněna tím, že se neodehrávaly v kulisách, ale opravdu v ulicích Norimberka (v době natáčení středověce zachovalého) z nichž samozřejmě byly všude odstraněny reklamy, nápisy a vše, co by připomínalo moderní město. V hlavní úloze Heinrich George, jak maskou, tak hrou, vytvořil muže ušlechtilého, který jde uvědoměle za svým cílem a obětuje vše osobní i lásku ženy. Ve filmu se sešlo víc vynikajících herců své doby, kteří podali charakteristické postavy, tak Paul Wegener jako svobodomyslný lékař doktor Schedel, Michael Bohnen jako Martin Behaim v ženských úlohách mladistvá Kristina Söderbaumová jako Heinleinova žena a stařičká, šestaosmdesátiletá Prasch-Grévenbergová jako jeho matka. V tehdejším duchu německé tvorby vyznívá ovšem film jako oslava německé práce a vůle a Norimberka jako východiska renesanční kultury v době ještě zaostalé, ale to mu neubíralo na umělecké hodnotě.Film provázela hudba Johanna Sebastiana Bacha, orchestr berlinské filharmonie.