Auto jenom pro dva

"Auto jenom pro dva" byla německá zvuková veselohra průměrné hodnoty německého kýče. Dějový námět nebyl nejnovější (scénář" Marischka, Granichstädten, Wilhelm) a byl již vícekrát použit ve filmové fabulaci tu s větším či menším zdarem. Novinky, které se k němu družily, muž s trubkou, závěrečná scéna aj., zvedaly záslužně celek, který velmi trpěl ledabylostí režie (Joe May). Pokusy o vložky vzaté tvaru filmové burlesky poskakující "hanomag" (druh starého automobilu) neminuly se účinkem, ale přispěly silně formové roztříštěnosti celého filmu. Granichstädtenova hudba si souhlasně přitakávala s hodnotou celé této veselohry. Z herců měl právo na blahopřejnou kytiičku jedině Richard Romanowský, jehož výkon byl jedinečný a úspěšně kontrastoval se slabými výkony ostatních. Karl Ludwig Diehl zřejmě opovrhoval rolí, která mu byla přidělena, a teprve ke konci se zdálo, že byl uspokojen její heroičností. Magda Schneiderová nabývá rutiny, ale zde zrovna nespěla k vzrůstu. Naštěstí obavy, že zůstane provždy u tohoto druhu filmu , a že jí hrozí využitkování dokonce v ještě v podřadnějších kusech,zůstaly liché. Uličnický Ernö Verebes, Max Nadler a jiní se neubránili zjevné teatrálnosti. Obraz postrádal místy silně obvyklé dokonalosti německých filmů. Pokud šlo o zvuk, byl neuspokojivý pro nesrozumitelnost. Asi by bylo lepší, kdyby taková "veledíla" vymizela i v letní sezóně z projekčních ploch českých kin a byly nahrazeny kvalitnějšími díly, jichž poskytoval mezinárodní filmový repertoár. Přání jistě platné v každé době.