Deprese,samota,smrt
Tak tenhle snímek se mi dostal pod kůži,aniž bych   chtěl.Celou dobu jsem měl staženej žaludek a slzy   na krajíčku(a to nejsem žádná měkota).To bylo   strašně smutný,od začátku až do konce.Zvláštní   kombinace,milostný příběh + klonovaní lidí a celé   tak pochmurně natočené.Herci vyborní,hlavně Carey   Mulligan,začínám ji mít čím dál raději.Ten její   kukuč,vypadá jak utrápený štěnátko.Určitě   zajímavej film který stojí za zhlédnutí.Dávám 9...

takový život hlavní hrdince nezávidím
nemám ráda Carey Mulligan, mám ráda Keiru   Knightley. Je ale pravda, že Carey nastoupila na   místo Keiry, která se v poslední době z plátna   téměř ztratila, nicméně ji nikdo nenahradí - ani   malá hvězdička s psíma očima, proslavená především   výhružkama se sebevraždou a vzniklou anorexií po   rozchodu s Shiou LaBeouf... Film z šedesátých let   - no dobrá, spořádaný řád francouzskoanglického   stylu, nepříjemná ředitelka, osamocené děti...   připomínalo mi to starou francouzskou animovanou   pohádku o sirotcích, spících na kovových postelích   s křížem na zdi, vychovávaní jeptiškama... dokonce   jsem si vzpomněla na horor   "Sirotčinec"... a kdyby se tento film   proměnil také na jeden velký horor, stál by za to,   ale prostě prvních 30 minut absolutně zbytečných,   daly se sehrát do minut 5, zpomalený děj, ale   krásná prostota a venkov. Hudba se zdála povědomá   hudbě z filmu "Vévodkyně" - a už vím   proč, takže hudbu na tomto filmu vyzdvihnu -   Rachel Portman, Keiru, která je všude jedinečná a   jinak mi film přišel ponurý, dlouhý a   bezpředmětný, prázdný jako "Škola   života", kde Carey také   "excelovala". A dále body snad jen za   to, že lituji hlavní hrdinku, že po dlouhou dobu   asi do třiceti let, nepoznala fyzickou lásku a   hezké bylo téměř "celoživotní"   přátelství, které si je k sobě zase našlo, ačkoli   zde hrála hlavní roli samota a smrt. A jinak jsem   vlastně ani nepochopila - o co zde vůbec šlo :D

Myslím, že k tomuto filmu by se hodilo:"Proč   je život tak moc nespravedliví?" Opravdu   hezký film se smutným příběhem. Nejvíc mě mrzelo,   že oni je v podstatě vůbec nepovažovaly za lidi.   Jako by mluvily o věcech a ne lidech. Hlavní   herecká trojce se zhostila svých rolí velmi hezky.   Především se mi líbil Andrew Garfield. Bohužel se   mi v poslední době zdá jako by se Keira tvářila   stále stejně, což mě celkem mrzí. Jako herečku   jsem si ji oblíbila. Carey Mulligan jsem viděla   zatím v pár filmech, ale herečce nemám co   vytknout.

Never Let Me Go (2010)
Tak tohle bylo opravdu depresivní, ale lidská   hodnota tohodle filmu je nevyčíslitelná. Při   sledování jsem si pořád v duchu říkal "to je   tak nefér". Například při scéně když   "dokončovali" Ruth.. nebo když Kath a   Tommy byli u madam a zjistili že žádné odklady   nikdy neexistovali a na odchodu jim řekla   "you poor creatures"... tak to se mi   úplně zatajil dech. Ta správná anglická sychravá   atmosféra podmaněná (a to se tady shodnem asi   všichni) opravdu nádhernou hudbou dává tomuto   snímku neskutečné rozměry. Herecké obsazení,   výborné.
(doporučuji v původním znění)

Neopuštěj mě
Po dlouhé době dávám filmu plné hodnocení a to   protože tomuhle filmu nemám absolutně co vytknout.   Naprosto nevšední příběh, který se jen tak nevidí.   Na film jsem se rozhodla koukat hlavně kvůli Carey   Mulligan a nevěděla jsem do čeho jdu, ale po   shlédnutí moje první slovo bylo wooow. Film je   plný emocí a úžasná hudba, které dokonale   přibarvuje určitě situace je brilantní, stejně   jako herecké výkony hlavních hrdinů. Pro mě nebylo   žádné překvapení že Carey byla skvělá, ale Andrew   Garfield, které ho jsem viděla pouze v jednom   filmu a proto byl pro mě obrovským překvapením a   byl opravdu výborný. Jak říkám film nelze   popisovat ale musíte ho vidět, a velmi mě   překvapuje, že jsem teprve druhý člověk co ho   komentuje, velká škoda takovýhle film nevidět. A   rozhodně souhlasím, že je pro náročnějšího diváka.

Film je podobný filmu Ostrov (2005) a pojednáva o   náhradných ľuďoch pre transplantáciu organov. Na   rozdiel od Ostrova je komorný, tichý a zameriava   skôr na pocity darcov. Scény pre umocnenie týchto   pocitov sú úmorné, dlhé a film konci bez   akéhokoľvek morálneho apelu a aj bez koncovky.   Film je tak pre náročného diváka a pani Mirku   Spáčilovú z MF dnes. Za zmienku stojí hudba, ktorá   podkresluje ponurost situácie.