Svatá hora

Zatímco ve své vikingské trilogii se Hrafn Gunnlaugsson vrací do mýtických dějin islandského národa, ve filmu Svatá hora putuje spíše zpátky do svého dětství. Když mu bylo sedm, dostal se podobně jako hlavní hrdina filmu Gestur na jeden z ostrovů severozápadního Islandu, kde prožil část dětství. Prameny dnes mlčí o tom, nakolik je příběh filmu inspirovaný jeho vlastním životem, víme jen, že hlavní hrdina stejně jako on sní o natočení velkého filmu o vikingských národech. Když chtěl dát Gunnlaugsson již v 80. letech Svaté hoře přednost před pokračováním vikingské trilogie z Islandu, rozmluvili mu to známí. Svatá hora je příběhem sedmiletého chlapce, který se o prázdninách vydává s matkou na venkovské sídlo svých rodičů. Ženským půvabem ho zde okouzlí dvacetiletá kráska Helga, která v něm probouzí předčasnou erotickou touhu. Když psal Peter Cowie knihu o islandské kinematografii (Icelandic Films, 2005), ptal se, jak je možné, že křesťansky založený režisér zpracuje takový námět. Gunnlaugsson vyprávěl, jak pozdě v noci potkal na chodbě nahrávacího studia v Reykjavíku krásnou zdravotní sestru, která se „smála očima, nikoliv ústy". Tehdy se mu vybavil příběh filmu a nedlouho poté začal natáčet. Když se ale autor knihy prošel po Hrafnově zahradě, mnohé prvky mu rozhodně nepřipomínaly svatou horu, spíše předměty povzbuzující erotickou aktivitu. Tehdy mu režisér musel vše vysvětlit: „Ale to je ucelený obraz ženské sexuality. Takže Svatá hora odkazuje k tajemství zakázaného ovoce, divokosti pohanství v kontrastu s osvícením křesťanství." Na filmu se oceňuje především pozoruhodně vybalancovaná hranice mezi komičnem a tragédií. Daří se mu velmi přesvědčivě ztvárňovat vášnivé emoce stejně jako okamžiky duševního odcizení, především díky hereckým výkonům protagonistů Steinbóra Rafna Matthíassona v roli Gestura a Aldy Sigurdardóttirové coby Helgy. Právě na roli Gestura pořádal Hrafn rozsáhlý konkurz a nakonec vybíral ze sedmi chlapců. Ondřej Šír , 36.LFŠ 2010