španělská poroba Itálie
Na španělskou kinematografii a vcelku neznámého   Antonia Hernándeze poměrně solidní film   zpracovávající vzpomínky Italů na velmi neslavné   období své historie. O tom, že toto dílo své   diváky oslovilo, svědčí značně rozporuplná   hodnocení. Jedněmi je film div ne zatracován a   označován za dvouhodinovou nudu, druhými je ceněn   a hodnocen příznivě. To je vždy dobré znamení. Pro   mě jsou nejhorší právě ty filmy, které kritika   označí jednoznačně jako skvělé, nebo naopak   jednoznačně jako propadák. Po technické i výpravné   stránce není filmu až tak moc co vytknout. Násilí,   orgie a stoprocentní využívání rčení "Carpe   Diem" bylo nezpochybnitelným znakem   papežského dvora té doby. Něco málo jsem už o   rodině Borgiů přečetl, proto jsem si nemohl   nepovšimnout několika uměleckých zkratek dějového   faktu a několika trochu jiných pohledů na   jednotlivé rodinné příslušníky a některé   historické události, než jak nám je předkládá   oficiální historie. Na konečném výsledku filmu to   však nic nemění a koneckonců kdo kdo má právo dnes   předkládat nějaké "nevyvratitelná" fakta   z tak dávné historie. Koho dějiny zajímají, toho   film jistě osloví, komu jsou cizí, nenajde nic ani   v tomto díle. Za sebe však doporučuji.

Velebení i proklínaní Borgiové. V počátcích bývali   jen bezvýznamným španělským šlechtickým rodem.   Avšak ta „bezvýznamnost“ byla zcela zapomenuta…   Rod Borgiů měl chrabré a cílevědomé muže,   okouzlující ženy, které vychovány úctě k mužům,   nebyly pouze loutkami svých pánů, brali svůj osud   se vztyčenou hlavou a hrdě se hlásily ke svému   rodovému jménu. To nejdůležitější, co jim bylo   dáno do vínku byla „touha“, toto magické slovo   měnící tužby ve skutky. I když je to cesta   vykoupena: záludností, intrikami a krutostí.   Dosažená moc, tak sladce opojná, kterou si rytíři   meče skryti rouchem církevním vychutnávají plnými   doušky. Prolitá krev bližních, je jen nízká cena;   a nepřátelé ať se smaží na hranici. Po jejich boku   chtiví odpůrci číhající na chybný krok(je tak   únavné být stále ve střehu), jehož využijí; a bez   skrupulí skoncují s chamtivými vládci, aby si i   oni mohli dopřát ten slastný pocit   „nesmrtelnosti“. Jen rod Borgiů si však může říci:   „dobyli jsme Itálii“.

Borgiovci - prvá mafianska rodinka
Alebo takí stredovekí Addams family?
Nakoniec i   moderní režiséri vedia natáčať dobre historické   filmy. Borgiovci boli naozaj taký prototyp   mafianskej rodiny: úkladné vraždy, moc,   vydieranie. To všetko je predsa organizovaný   zločin.
Keby tam herci nemali stredoveké kostými,   ale z obdobia starovekého Ríma, mohla to byť aj   rímska císarska rodina. Títo páchali incest,   konali zločiny.
A ten Cesare Borgia vyzeral ako   ten futbalista Maradona.