Ze všech Lo Weových režií, včetně filmů s Brucem   Lee, co jsem viděl, má tohle nejlepší příběh. Boje   jsou sice stejně fázované a dost skákání kolem   sebe, jak se tenkrát točily, ale překvapivé dějové   zvraty to vynahrazují. Jen jsem na konci   nepochopil, zemřela-li matka na ten jed, nebo ji   bodli zezadu; skoro jsem čekal, že Chan zemře.   Celek na mě trochu působí, i když to nebylo   řečeno, že Chan miluje N. Miao.
Z Weiových je   film hit; z Chanových lehce nadprůměr.