Čtyřikrát

Natočit film bez jediného dialogu, přesto   vyprávějící jedinečný vzrušující   příběh není žádná legrace a když se to   někomu povede, dá se výsledek skutečně   považovat za filmové umění. Příběh krásný   a krutý zároveň, se skládá s povětšinou z   neobvykle dlouhých záběrů, kdy nejdelší má   snad až osm minut, takže každý vypadá jako   přímý přenos z daného místa. A celé má to   myšlenku a ne ledajakou. Pokud někdo z diváků   ví, co je to transmigrace, ví, o čem je řeč.   Starý pastýř zemře a narodí se kůzle. Má   duši onoho pastýře? Větší otázkou je,   jestli něco takového diváka vůbec napadne. A   příběh pokračuje dál. Kůzle později také   zemře a děj začne sledovat strom, který se   zanedlouho pokácí a použije na výrobu   dřevěného uhlí. Tedy v prach. Ještě stále   nic? Jedná se o snímek skutečně s nutností   vše náležitě sledovat, jinak nedojde k   pochopení daných skutečností. Každá scéna   leccos naznačuje a dává věci do souvislostí.   Je to film skutečně jen pro náročné diváky,   neboť takovouto myšlenkovou hloubku jinak   úchvatného lidského příběhu zábavu   hledající divák prostě jen tak nepobere.

Vláha pro duši
Jedinečný film , kde právě a v podmínce   "beze slov" vyniká esence života.   Krása prostoty spolu se zdánlivě zapomenutým   koutem světa vytváří duchovní náboj a   autenticitu, která lidem a životu ve   "vyspělé" západní civilizaci už   chybí.

Mistrovsky podané drama! Film je v podstatě   vyprávění obrázky a režisér tohoto   pozoruhodného kousku toto tvrzení vzal za své.   Prostost dialogů filmu dodává neskutečnou   atmosféru, kterou umně dokresluje skvělá   kamera. Jeden z nejpříjemnějších šoků MFF   KV.