Vodní vír

Vodní vír se svým tématem vrací do komunistické historie Litvy. Na osudech titulního hrdiny Juzika v období dětství, dopsívání a dospělosti odkrývá problémy všednodenní existence v Sovětském svazu. Bídu, útisk a depresi převedli tvůrci na plátno realisticky v černobílém provedení. Vodní vír vznikl na motivy románu známého litevského autora Romualdase Granauskase, v němž lze za příběhem lidské individuality tušit osudy celé generace, žijící na periferii sovětského impéria. Titulního hrdinu Juzika pronásledují traumatizující zážitky v dětství stráveném na venkově, ve vojenské službě nebo už jako dospělého při práci v přístavu Klaipėda. Pravidelně jezdí navštěvovat svou stárnoucí osamělou matku a osudově se zaplete s dvojicí žen se sebedestruktivními sklony. Gytis Lukšas (*1946) patří mezi starší generaci litevských filmařů, kteří zahájili svou kariéru ještě v éře sovětské kinematografie. Snímek Vodní vír je přesto teprve jeho pátým filmem. K režii se Lukšas vrátil po dlouholeté odmlce s poněkud příznačným tématem – jak komunistické časy poznamenaly lidské tělo i duši. Režisér o svém snímku prohlásil, že v něm zaznamenal příběh člověka, který přežil éru sovětského temna a jehož život zůstal nepovšimnutý. Vedle samotného námětu zaujme dílo především svým sofistikovaným stylem. Pozoruhodné černobílé kompozice evokují Juzikovy prchavé okamžiky štěstí i zašlou éru sovětské bídy, útisku a deprese. Cinema Mundi 2010