Tak tohle si ještě pamatuji z dětských let, ale já   raději trávil čas venku, než sezením u   televize...nicméně, myslím, že to patří mezi méně   škodlivé pořady pro děti

V tomto pořadu si děti užijí spoustu zábavy,   pohádek. Jako malá jsem to sledovala. Nejvíce se   mi líbili Jů a Hele

Jo, tohle je pořad mého dětství, nám patřilo každé   nedělní ráno. Teď už to nesleduji, takže neznám   skladbu pořadu, ale tehdy - pohádky, písničky -   vše otázka osobního vkusu; a i když ne vše se mi   líbilo, pořad jako celek určitě ano.

Pohlazení pro dětskou duši.
Tehdy V r.1980, když začalo vysílat Studio   Kamarád, to bylo pro děti milé pokoukání na   pohádky a na Jů a Hele, kteří si hráli ve studiu   ...
Něco asi na jeho kvalitě bude, když název   pořadu znovu zavedla ČT v r. 2011 do vysílání.  
Studio Kamarád začalo po změně názvů znovu   vysílat v lednu 2011 a to je dobře - kamaráda   každé dítě potřebuje, a když není k dosahu žádný   kamarád živý, tak Studio Kamarád zahřeje dětskou   dušičku, pohádka příde vhod a na konci pořadu se   Jů a Hele loučí slovy: "Nashledanou kamarádi,   máme vás rádi" :-)

Rovněž patřím do generace tzv. husákových dětí,   ale že bych na své dětství vzpomínala nějak s   nadšením, to říct bohužel nemohu. Studio Kamarád   byl pořad, v němž jsem nikdy nespatřovala nic   poetického ani líbivého, ale je fakt, že dlouho   jsem na něj koukala, neboť v jeho rámci byly   vysílané seriály typu Arabela, Létající Čestmír či   Návštěvníci a tak jsem se na ně těšila. Trpěla   jsem ovšem vstupy ze studia, kde mě neskutečně   vytáčela příšerná postava Mufa, trapná byla i   Jitka Molavcová a její Jojo, Jů a Hele se dali   přežít, ale taky nic moc...Ve druhé polovině 80.   let jsem absolvovala léčebný pobyt v zařízení, kde   vládly dost tvrdé poměry. Jedna, tehdy ještě   soudružka, vychovatelka mě potrestala za špatně   uklizenou skříňku zákazem nedělního Studia   Kamarád, na které se ovšem muselo chodit skoro   povinně, byť jinak televize tam povolená vůbec   nebyla. Ani netušila ta uvědoměla paní, že mi tím   udělala velkou radost, když mě nebude nutit koukat   na nenáviděný pořad a raději mě ponechá si číst na   pokoji v klidu knížku. Díky bohu, že tyhle doby už   jsou pryč...

Jůheláci nekňubáci! Tak tento pořad letos slaví   třícátiny. Každé nedělní dopoledne a dvě hodiny   dokázal k obrazovkám přikovat většinu husákových   dětí. Poměrně vysokou úroveň si udržel až téměř do   počátku devadesátých let. Celou dobu se tvůrci   snažili vyhýbat politice a to se jim dařilo. Horší   to bylo na počátku devadesátých let, kdy se,   bohužel, i politika v tomto pořadu objevila a děti   to přestalo bavit. Pořad pak měnil názvy i loutky   a už to nebylo ono. Až když se oblíbené hadrové a   plyšové potvory vrátily zpět na obrazovku, opět   úroveň pořadu stoupla.
Rád vzpomínám na Jů,   Hele, Mufa, Harryho Šoumena a další postavičky,   včetně váženého pana Jiřího Chalupu.