Jean Gabin září v roli sociálně znevýhodněného   poctivce, který svojí životní situaci snáší s   úsměvem na rtech (jedno oko veselé, druhé smutné),   ale ve chvíli, kdy zavětří šanci na lepší život a   lásku a zároveň se mu do cesty staví osoba, která   mu jí upírá, začne se o svojí šanci rvát a   nevyhnutelně končí tragicky. Cynický varietní   umělec ztělesňující přetvářku a zkaženost vytváří   s hlavním hrdinou podobnou nesmiřitelně   protikladnou dvojici jaká se objevila už v Nábřeží   mlh. Poté co skoncuje s ním, rozhodne se   zlikvidovat i méně hmatatelného nepřítele -   sociální nespravedlnost, kterou ze své mizérie   viní a kterou symbolizuje ten "písek v   hrudi". Hlavně díky Gabinovi a Prévertovým   dialogům působivý film, jen jsem asi neměl tu   správnou sociálně kritickou náladu.

Vynikající dílo režiséra Marcela Carného, který   využívá všech technických možností zatmívačky a   montáže, aby včlenil události předchozích dnů a   týdnů do děje retrospektivně pojatého dramatu   hlavního hrdiny v obleženém pokoji.