Obsah filmu Den otců
Vlna hollywoodských remaků úspěšných francouzských filmů a zvláště komedií Francise Vebera pokračuje.. režisér Ivan Reitman natočil americkou verzi titulu Otec a otec (1983), v níž se v komediální dvojici setkali Pierre Richard a Gérard Depardieu. Vděčný příběh dvou mužů, kteří se o svém domnělém otcovství dozvědí velmi pozdě a kteří spolu pátrají po ztraceném potomkovi, se stal příležitostí pro setkání jiných hereckých hvězd: Billyho Crystala a Robina Williamse. - Oproti předloze doznal tentokrát děj některých změn. Protikladnou dvojici nečekaných otců tvoří úspěšný, suverénní právník Jack a životní outsider a zneuznaný literát Dale....
středí rockových klubů a punkových koncertů. Společnými silami se jím podaří mladíka zachránit a vrátit ho jeho skutečným rodičům. Všichni přitom dostanou potřebnou životní lekci.. Scott se vyrovná s milostným zklamáním a smíří se s tatínkem Bobem, Jack ztratí kus své samolibosti a rozhodne se mít vlastní dítě s manželkou Carrií a Dale nalezne životní rovnováhu a možná i novou partnerku. - Snímek samozřejmě těží z nabízející se situační komiky, a hlavně z duetu protagonistů, kteří využili vítanou příležitost. Ve srovnání s originálem mu však schází francouzský esprit a lehkost. - V malé roli poněkud přestárlého pankáče se tu mihne Mel Gíbson, který ovšem není uveden
v titulcích.
Autor/Zdroj: /Filmový přehled
Dale Putley (Robin Williams) a Jack Lawrence (Billy Crystal) pozdě, ale o to intenzívněji plní své otcovské povinnosti. Ti dva se poznali jen díky tomu, že se před sedmnácti lety vystřídali ve stejné posteli. A protože si tehdy dali záležet, není vyloučeno, že když se za ranního kuropění provinile odplížili z rozdychtěné náruče rozžhavené Collette (Nastassja Kinská), nechali jí oba něco na památku. Ten vzpomínkový dáreček na rozloučenou se jmenuje Scott, a protože byl řádně donošený, je mu teď šestnáct a jsou s ním problémy. Nadupaný temperamentními geny všech svých potenciálních otců (včetně legitimního taťky Boba, s nímž je Collette šťastně provdána) se totiž právě zaláskoval a vyrazil se svojí milovanou kamsi do světa rockových klubů, permanentních mejdanů a prvních osudových lásek. Děsná představa pro všechny, kteří se na jeho vzniku podíleli, že jejich poctivá práce právě přichází nazmar. Jsou prostě situace, kdy člověk sám na všechno nestačí.
"Kde na to vzít lidi?" řekla si Collette, jež potřebovala Scotta rychle dopravit zpět pod mateřská křídla. A protože to bylo mazané děvče, vsadila na osobní motivaci a geniálně angažovala do honby za svým synem všechny potenciální otce, na něž si vzpomněla, a kteří nemohli popřít svoji tehdejší přímočarou postelovou techniku a fakt, že si nedali pozor. Tak po létech navštívila úspěšného advokáta Jacka, jenž byl zvyklý na ledacos. Novinku o tom, že se někde po Státech potuluje jeho dospívající potomek mužně přijal jako třikrát ženatý praktik, který ví, že v tomto morbidním světě je v zásadě možné cokoli. Nejdříve se jí podle hesla "na pozdní lítost a paternitu není nikdy pozdě" podařilo implantovat dodatečný otcovský komplex nedůvěřivému právníkovi. A pak už byla hračka udělat stejnou díru do hlavy i patologickému senzibilovi, permanentně lítostivému umělci Daleovi, jehož již řadu let drží při životě pouze vitální myšlenka na sebevraždu. "Náš syn nás potřebuje," zvolali ušlechtile oba čerstvě zpracovaní tatíci a vyrazili unisono na záchrannou akci, čímž je Collette (jež se po téhle dobře vykonané práci zase vrátila do manželského přístavu k Bobovi), dostala přesně tam, kam potřebovala.
S nadhledem paní Campbellové
která vyšší počet otců nežli je běžný civilizační standard pokládala spíše za výzvu k akci, než za důvod k odchodu do kláštera, rozehrála Collette svůj "dámský gambit", jež v koncovce dovede rodinnou aritmetiku zpět do roviny reálných prvočísel. A protože se tyhle počty odehrávají v rámci situační komedie, nikdo ze zúčastněných na finální bilanci neprodělá. Přestože závěrečné vyúčtování dopadne podle předpokladů (a snad i právě proto), není na tom žánr nakonec nejlépe. Možná z toho důvodu, že nabízí více situací než komiky. Také srovnání s francouzským originálem Francise Vebera z roku 1983 (Otec a otec/Les compcres), pro tým, vedený zkušeným Ivanem Reitmanem (Dave), nedopadá v případě amerického remaku nejlépe. Kolikrát se ještě Hollywood bude muset přesvědčit, že temperamentní francouzskou komedii není možné obtáhnout tupou inkoustovkou přes kopírák?
Jak vymodelovat "sitkom" a vyvarovat se nápadu
Není to žádný velký problém. To prostě převezmete výchozí situaci z úspěšné předlohy, rozestavíte postavy do základní konfigurace a pak jim nedáte šanci, aby vás překvapily něčím, s čím byste daleko dopředu nepočítali. Je to podívaná pro ty, kteří mají dobrý pocit, že na jejich slova došlo, seance pro "tutovkáře" a abonenty koronárních jednotek, kde je překvapivý zvrat a nečekaná pointa kontraindikována jako životu nebezpečná. Jedná se o vděčnou podívanou pro ty, kteří v tmavém kinosále s oblibou upozorňují své okolí na to, co vzápětí přijde, chvála očekávaného a modelový příklad modelování prototypu místo tvorby originálu. Pokusme se na chvíli uvažovat v algoritmech tvůrců. Jestliže vyšlete dva potenciální otce, aby hledali ztraceného syna, je dobré je umístit do typově kontroverzního tandemu a nechat oba aspirovat na autentické otcovství. Jejich týmové pinožení je pak možné sledovat s mentální převahou diváka, který na rozdíl od nich ví, že otec může být jen jeden a protože se nechce dotknout žádného z nich, začíná v předstihu přemýšlet, odkud se pravý biologický taťka nakonec vynoří. Hledaný syn by měl být v jistém ohrožení psychickém (jako vhodné se jeví např. akutní kopačky od milované dívky) i fyzickém (jako standardní se jeví hrozba upocených gangsterů, vymáhajících na něm trapné drobné). Důležité je, aby nalezený adolescent zpočátku projevoval maximální odpor k tomu, aby byl zachraňován i masivní averzi vůči zachráncům. Ve finále pak obzvlášť vynikne akt usmíření, odpuštění a prozření - katarzní klimax v němž se snoubí úsměv a slzy klasického happy endu, kde každý nachází to, po čem toužil, i když to původně ani nijak zvlášť nechtěl. A teď už zbývá jen dosadit interprety a je vymalováno.
O tom, že dva mohou být méně než jeden
Nestává se to sice často, ale až ve Dni otců uvidíte společně dovádět Robina Williamse a Billyho Crystala, zkuste si to spočítat sami. Ti, kteří ještě nezapomněli na Williamsova profesora Keatinga ze Společnosti mrtvých básníků či bezdomovce Parryho v Králi rybáři, se budou s rozpaky dívat do země při jeho epizodních kreacích, připomínajících někdy vystoupení unaveného komika na oslavě rodinných narozenin. Viděli jsme ho tak v poslední době častěji nežli je pro herce jeho formátu zdrávo a věřme, že to není rezignace, ale jen delší time out před nadechnutím k dalším velkým sólům. Druhou hvězdou do páru je tu oscarový konferenciér, herec a režisér Billy Crystal (Dobrodruzi z velkoměsta), který volil věcnější aranžmá své postavy, jež působí výrazněji i věrohodněji než Williamsovy nadsázky a potvrzuje tak vyzkoušené pravidlo starých kuchařek, že méně je často více. Ve srovnání s původní dvojkou Depardieu - Richard tenhle tandem ovšem na body jasně prohrává. Kdo čeká skvělý koncert dvou uznávaných sólistů, dočká se spíše jen cvičných etud a to je méně, než by tito mohli a měli "povinně" nabídnout.
Osobně nemám vůbec nic proti remakům, jenom by neměly vyvolávat představu rodinného stříbra, recyklovaného do plastikových kelímků na hodně zředěnou kávu.
Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 20.4.2012
Lepší průměr, ale zase taková sláv to není. Dva neznámí tatíci se pobláznili, že mají syna. Nakonec stejně žádnými otci nejsou,filmové klišé. Nic nového, ani příliš vtipu tam není.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 7.8.2011
Měli to hodně těžké, i když jsou oba znamenitými herci, hráli tak, že se jenom přižovovali na francouzské verzi. Nic moc.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 28.8.2010
Jak jsou "obecně" francouzské komedie "kvalitní", to už musí být, aby mě zaujaly - prostě mám jiný vkus, ale občas něco shlédnu. A remaky jsou málokdy lepší než originál, takže...
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 6.9.2009
Sice příjemná, ale na Ivana Reitmana silně průměrná komedie o honbě za ztraceným synem. Jednoho dne zkontaktuje těsně po sobě dávná láska nezávisle na sobě dva muže a řekne jim stejnou historku. A začne hon za pravdou :-)
Billy Crystal i Robin Williams jsou parádní, ale to je na filmu asi tak vše, co je parádní. Ostatní je (bohužel) průměr, občas až moc nezáživný, i když celkově ta komedie působí uvolněně a příjemně.
Avšak jak říkám...stačí vidět jednou, maximálně dvakrát. :-))
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 12.7.2009
Jako každý americký remake filmu od francouzských tvůrců je i Den otců slabší odvar originálu Otec je otec režiséra Francis Vebera, který je sice spoluautorem scénáře amerického filmu, ale mnoho toho nezachrání.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film
