Obsah filmu Dědeček automobil
Ve filmu si zahráli různé závodníky i tito skuteční závodníci: mistr sportu V. Bobek, M. Fousek, J. Netušil, V. Čížkovský, O. Mandík, M. Čada, Z. Benda, A. Pfeiffer, K. Hansl, V. Horák, M. Hůla, J. Kosinka, K. Palas, F. Pexa, Š. Plente, P. Rýznar, J. Rajchman, F. Vašátko
Autor/Zdroj: /Svedectvi
Lyrická komedie o průkopnících automobilismu z počátku 20. století a o prvních automobilových závodech. Výtvarné řešení je výjimečně působivé, převládá však nd příliš volným tempem vyprávění. Na plátně se ve dvou epizodních rolích mihne asistent režie Miloš Forman.
V továrně Laurina a Klementa se na přelomu 19. a 20. století rodí počátky...
Autor/Zdroj: /Svedectvi
Lyrická komedie o průkopnících automobilismu z počátku 20. století a o prvních automobilových závodech. Výtvarné řešení je výjimečně působivé, převládá však nd příliš volným tempem vyprávění. Na plátně se ve dvou epizodních rolích mihne asistent režie Miloš Forman.
V továrně Laurina a Klementa se na přelomu 19. a 20. století rodí počátky automobilového průmyslu u nás. Jen díky nadšencům, jako je Frantík Projsa, se podaří jejich vozu vyhrát v závodu Le Gailon ve Francii.
Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora
JSOU UMĚLECKÁ DÍLA, jsou umělci, před nimiž pociťuje kritik jednu svou povinnost silněji než všechny ostatní: povinnost pochopit, porozumět, vmyslit se do autorovy představy, sledovat ji krok za krokem a sdělit pak čtenáři, co zažil a kam došel na této vzrušující cestě neopakovatelným světem umělcovy fantazie. Je to cesta, na kterou je třeba s sebou vzít oči, srdce i rozum otevřené dokořán, dychtící vnímat a rozumět. To je výzbroj, se kterou je možno po této cestě projít až na konec, spatřit všechny taje a kouzla, k nimž přivádí. Vydáme-li se však na takovou cestu vyzbrojeni předem hotovými představami, už napřed rozhodnuti, co bychom chtěli vidět a co nikoli, uzavře se před námi, změní se v uzoučkou pěšinku mezi vysokými skalami a my po návratu zjistíme, že jsme nic neviděli, nic nepoznali, že nám zůstalo jenom to, co jsme si před odchodem naložili na záda. A marně budeme někoho přesvědčovat, že cesta je špatná, falešná, že jsou kolem ní jen skály, že není ani potuchy po oné skvělé říši, fantasie, o které nám vyprávěli. Ti, kdo nás budou poslouchat, nám neuvěří; poznají, že jsme nikde nebyli.
Právě tak je tomu i s filmem "Dědeček automobil". Režisér Alfréd Radok jej vytvořil na motivy stejnojmenné knížky Adolfa Branalda a s jeho scénáristickou spoluprací. Vedle českých představitelů vybral si tři představitele francouzské, mezi nimi především znamenitého charakterního herce Raymonda Bussiérese a vtipně roztomilou Ginette Pigeonovou. S nimi usedl k nástroji své vířivé fantasie a na několik výrazných motivů rozehrál celou řadu variací, jako když umělec improvisuje na znamenitý klavír. Základní motiv se mu neustále mění pod prsty, bere na sebe hned tu, hned onu podobu a citlivý divák se ochotně poddává stále novému kouzlu základního thematu, zatím co pedant se rozhořčí nad tím, jak je možné, aby hrdinský motiv zněl jako teskná romance nebo rozpustilý taneček. Ponechme pedanty jejich chmurným úvahám, zda jde o film o motocyklu či automobilu, proč Radok nevytvořil hrdinskou píseň, když udaný základní akord je hrdinský, a pojďme se těšit z umění, z toho, že v našem filmu to začíná bušit tepem tvůrčí fantasie.
Pionýři motorů, průkopnici motorismu z počátku tohoto století, to jsou pro Radoka především snílkové, fantastové jako je on sám. Má k nim blízko právě tak, jako má i ve své tvůrčí methodě blízko k jejich době, k jejim symbolům a rekvisitám. Dovede se jim obdivovat, dovede se i nepokrytecky zasmát tomu, co kdysi bylo nesmírně vážné, ale dnes vyvolává smích a dovede konečně se svými hrdiny nevázaně špásovat, jako to bezpochyby dovedli i oni, jako to dovede každý, kdo něco nového dělá, tvoří, myslí. A za celým tím jen zdánlivě nesouvislým kaleidoskopem nápadů a představ, reminiscencí i dneška, humoru i slz, cítíš jako základní tón onu původní kratičkou melodii: člověk jde kupředu, stále kupředu a nic ho nemůže zastavit; a český člověk se nemusí stydět za ten kus cesty, který tímhle směrem pro lidstvo položil. Thema je tedy vážné, má pevný, sevřený tvar. Film je úsměvný, roztříštěný do mnoha drobných variací. A je to snad chyba? Nevím. Ale rozhodně je to umění, a to takové, které pomáhá dobře vidět směr života, nalévá optimismus a radost. Pro mne je to hodně.
Jak zachází Radok se svým thematem? Zpracovává je ve filmu "Dědeček automobil" v podstatě třikrát. Po prvé v jakémsi rámcovém příběhu beze slov, ve kterém lidé, nejtěsněji spjati s technikou dneška, letec a letuška, začínají prožívat nad stránkami zažloutlého alba totéž, co padesát let před nimi prožili český automechanik Frantík Projsa a dcera francouzského mechanika Nanette Frontenacová. Tuto úvodní část filmu, nesenou myšlenkou ukázat, jaké výšiny techniky už slezl člověk od dob Frantíka a Nanetty, aniž přestal být člověkem, považuji v Radokově filmu za nejslabší. Za nejslabší proto, že filmová řeč, které tu používá, je příliš zatížena symbolismem, který po mém soudu už dávno není filmovou řečí dneška, i když použije nejsoučasnějších kouzel filmového obrazu. To je, myslím, vůbec hlavní Radokův problém: neustále si ověřuje možnosti filmového výrazu, hledá ty nejmodernější, ale přitom je stahován zpět olověným závažím secesních asociaci, z nichž to chvílemi až nepříjemně zavane surrealismem. Až Radok pochopí, že tohle slovo musí shodit, chce-li letět stále výš, může se stát skutečným novátorem současného filmu. I návraty do minulosti mohou být v určitých okamžicích nutné pro další cestu dopředu, i ony mohou být zajímavé a lákavé, ale novátorstvím nejsou a nikdy nebudou.
To druhá část filmu, v které se Radokův smysl pro období na přelomu století ústrojně spojil se znamenitým filmovým záměrem dokumentaristicky navodit atmosféru vlastního příběhu, je už kusem ryzího kumštu. Ten ovšem netkví jen v umění montáže a v umění volby materiálu, ale také, a zejména, v tom, jak do série dokumentárních snímků vážných, groteskních i tragických pokusech tehdejších průkopníků technického pokroku začleňuje scény hrané, které nás přiváděli do Čech, do samé blízkosti hrdinů části třetí. Povíme-li, že si Radok počínal tak znamenitě, že divák na první pohled ani nepozná rozdíl mezi záběrem dokumentárním, historickým, a záběrem Radokovým, stačí to k charakterisaci úrovně, kterou tato část filmu má.
Radok má, jak už řečeno, až nebezpečně blízko k secesi. Má blízko i k Francii, k některým jejím umělcům, zejména filmovým. I to by mohlo být nebezpečné, kdyby se Radok měl stát pouhým epigonem. Ale tak jako po svém zpracoval část druhou (i když nemůžeme nevzpomenout na Nicole Vedrésovou), zpracoval i část třetí, při které zase myslíme na Claira. Příběh je tenoučký jako nitka: český mechanik se na motocyklových závodech ve francouzském Dourdanu zamiluje do půvabné dcery francouzského mechanika. Po celý rok odloučení si pak píší, aby se znovu šťastně setkali (už navždycky) při automobilových závodech v Gaillonu, které přinesly velký a nečekaný úspěch českým barvám. A právě v téhle třetí; dějové části překvapil Radok nejpříjemněji. Nejen proto, jak dovedl navodit na plátně ovzduší a prostředí, nejen proto, jak to tu dýchá skutečným mezinárodním kamarádstvím odvážných lidí, ale především tím, jak blízko se Radok dostal k člověku, s jakým láskyplným humorem se dovede smát, ale ne vysmívat našim statečným předkům, jak pracuje s hercem, jak úspěšně střídá humorné lyrické scény s rozpustilou fraškou atd. atd. Napsal jsem již výše, že dovedu pochopit, z čeho prameni námitky proti Radokovu filmu, i když a nimi většinou nemohu souhlasit. Ala co nedovedu pochopit, to je výtka, že se Radokovi ztratil za strojem člověk. Snad někoho mrzí, že tu není nějaká ta lidská abstrakce, člověk s velkým Č. bez života a ducha. Ale lidé, skuteční hrdinové příběhu, Frantík, Frontenac, Nanette, ti tu jsou, a jak!
Jsem ochoten s Radokem diskutovat o nejedné věci, která se mi v jeho práci nelíbí a brzdí podle mého názoru jeho další vývoj. Ale ve chvíli, kdy je některými kritiky i s nepochopením a necitlivě přijímáno dílo, které spolu s několika dalšími z poslední doby věští lepší příští naší kinematografie, není místo na diskuse. V takové chvíli je třeba stisknout Radokovi i Branaldovi í všem ostatním ruku a říci: děkujeme !
Autor/Zdroj: Liehm A.J./dobová recenze
Odvážní muži na rychlých strojích a jejich první velká vítězství
Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 14.5.2012
Tenhle film mne dříve nudil. Ale postupem času se stal zajímavějším a zajímavějším, až se proměnil, alespoň pro mne, za jeden z největších skvostů naši filmařiny.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 27.4.2011
Velmi zajímavý film s námětem, který do té doby v české kinematografii v podstatě neexistoval. Réžie Alfreda Radoka byla přesná a divák i dnes musí mít pocit, že vidí něco, co je opravdu příběhem z dřevních dob motorismu.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 13.8.2004
Zajímavě natočený film, který lze doporučit ke zhlédnutí.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
