Jsou Vánoce a všichni pospíchají domů, jen osamělý strojvůdce nikam nepospíchá, je sám, nikdo ho doma nečeká a tak ani neprotestuje, když je mu přidělena služba v nejsvátečnější den roku. Chystá se na rutinní jízdu a v okamžiku, kdy do odjezdu vlaku, který řídí, zbývá jen chvilka, uvidí malého smutného chlapce zkroušeně sedícího na nástupišti. Zaujme ho a tak se chlapce zeptá, kam jede. Chlapec smutně odpovídá... Tak začíná příběh o lidské sounáležitosti, o tom, že se na Vánoce dějí zázraky a osamělí lidé nejsou sami...

Autor: jmenuji.se.libor