Dávno zapomenutý švycarský film "Marie-Luise" byl natočen ke konci války. Dějem se však vrací do roku 1940. Film začíná ve Francii, kterou stravuje válečný požár. Město Rouen se stává dějištěm strašlivého náletu. Paní Fleuryová se svými dvěma dětmi, Petrem a Marií-Luisou, s dojetím pozorují dlouhou řadu prchajících obyvatel vybombardovaných domovů.
Uběhnou dva válečné roky a děj se posouvá. Tatínek dětí je v zajateckém táboře kdesi v Německu. Jejich maminka musela k získání obživy nastoupit do továrny jako řadová dělnice a Marie-Luisa přebíra zodpovědnost za svého mladšího bratříčka Petra. Život v Rouenu začíná být již nesnesitelný, protože spojenecké nálety jsou čím dál častější a nebezpečnější. Najednou příjde oznámení, že neutrální Švýcarsko je ochotno příjmout jistý počet francouzských dětí, které by tam mohly prožít tři měsíce klidného života.
Tak se stane, že Marie-Luisa je vybrána do této zotavovací akce a odjede s ostatními dětmi do Švýcarska. Tam se jí ujme rodina ředitele Rüegga, kde zvláště hlava rodiny, přijme Marii-Luisu srdečně, jako by byla jeho vlastní dcera. Tři měsíce rajského života končí a dívka pomalu zapomněla na hrůzy, které ještě před nedávnou dobou v bombardovaném Rounu prožívala. A právě v okamžiku relativního uklidnění se dovídá, že její bratr, milovaný Petřík, zahynul při jednom z náletů. Nebohé děvče, které se vrací do válečného pekla, nevydrží to pomyšlení a uteče z vagónu a vrátí se k těm, kteří jí po tři měsíce vytvářeli druhý domov, k Rüeggovým.
Zaměstnanci pana Rüegga se o své vůli rozhodli každý den dělat čtvrt hodiny navíc, a tento výdělek věnovat na podpůrný fond. Ten pak zajistí, že do Švýcarska může přijet dalších třicet francouzských děti, které se budou na čerstvém vzduchu ubytované v horské salaši zotavovat z válečných strastí. Pobývá tam s nimi i naše Marie-Luisa, která v družném prostředí svých vrstevníků si pomalu odvykává životu v přepychu, který jí umožnil továrník Rüegg. Teď již v duši klidnější, se může vydat na cestu domů a spočinout v náručí svojí drahé a opuštěné maminky...
