Slabinou dokumentárních filmů ze života zvířat   bývají povětšinou necitlivé "akční"   střihy, jež se podbízejí výběrem jen co   nejvzrušivějších okamžiků života, jako je páření,   porod, boj a zabíjení. Další slabinou bývá   necitlivý komentář, často dokonce mylný či   nepřesný, zvýrazňující opět jen samý boj o život a   nic jiného. Tento film je však výjimečný tím, že   nabízí dlouhé, poklidné záběry spokojených,   šťastných divokých tvorů v jejich přirozeném   prostředí, záběry, v nichž se zdánlivě nic   vzrušujícího neděje. Také komentář v tomto filmu   je mimořádně citlivý, neplýtvá zbytečnými slovy,   věty, vedené snahou o poetiku pohledu, pronáší   vypraveč klidným, ztišeným, melodickým hlasem, při   němž je možno lehnout si na gauč, zasnít se a jen   se dívat na báječné okřídlené bytosti.