Piráti

Jednou hned po začátku vyučování vešel do třídy soudruh ředitel a oznámil žákům, že si mohou zvolit nějaké zvířátko, které by pro ně škola zakoupila a oni je mohli vědecky pozorovat. Šebestová si pochopitelně přála slona, aby ho mohl pozorovat i Mach, který špatně vidí, ale soudruh ředitel zakroutil hlavou a řekl, slon stojí hromadu peněz, a kde by na to škola vzala. Jenomže Mach dostal nápad: zmocnit se nějakého zlatého pokladu, to by bylo něco! A tak poprosil sluchátko: „My bysme rádi mezi piráty, co vezou nějakej poklad. „Proč ne“, zašeptalo sluchátko, „ale bude to nebezpečné.“ „Nevadí,“ na to Mach, „tak ať je tam s námi celá třída a taky pes Jonatán.“ Jen to řekl, byla 3.B v podpalubí starého korábu, všechno se houpalo, neb moře bylo bouřlivé, a na palubě se hádali piráti, kde si mají rozdělit zlatý poklad, ukrytý v okované bedně. Soudružka učitelka se divila, jak to, že jsou kdesi u Kanárských ostrovů a jak má pokračovat ve vyučování, když tu není křída. Pročež se všemi dětmi vyšla na palubu a piráti zírali jako spadlí z višně. „Tak to ne,“ zařval kapitán, „co to má znamenat? Všechny naházet do moře.“ Naštěstí tam byl Jonatán. Překousal to nejsilnější lano a v kritickém okamžiku spadla na piráty plachta. A teď už to byla hračka – Mach popadl bednu s pokladem, pošeptal něco do sluchátka a celá 3.B byla zase ve školních lavicích. Soudruh ředitel nechtěl ničemu věřit, ale když uviděl bednu plnou zlata, vydechl, že tolik peněz snad nemá ani ministerstvo a šel koupit slona. Školník Huml potom krmil slona na zahradě senem a všichni členové biologického kroužku je při tom vědecky pozorovali. [Filmový přehled zvláštní číslo B/1980] Autor/Zdroj: -OK-/Filmový přehled