Gurmenózní, temně laděná tv inscenace Lucie   Bělohradské, která svou zdánlivou nenápadností   zasáhne o to výrazněji právě tím komornějším   provedením s prohlubující se stylově-pochmurnou   atmosférou. Jen taková opuštěná židle stálého   hosta: který nikdy nevynechal, či vlnící se kočičí   silueta dokáže vyvolat nepříjemně šimravé chvění.   Potom pohled na hodující dvojici(Laffler a   Costain), která s požitkem vychutnává každé sousto   na chvíli zmrazí pohyb kyvadla starých   pendlovek(krve by se ve mně nedořezal), jako   předzvěst blížící se lákavé odměny od podivínského   majitele restaurace Sbirra. Stravuje mě přitom   pocit neodbytného vnitřního pnutí, sílí a spaluje,   je to jako položit se do rakve a zavřít nad sebou   víko; a tento stav zažívám opravdu výjimečně, jak   výjimečná jen může být Specialita šéfkuchaře.