Nemyslím si, že by film Kawasakiho růže patřil   mezi špatné filmy, ba naopak. Včera jsem ho viděl   a ikdyž zpočátku byl děj dosti rozplizlý a nebylo   jasné, co je hlavní myšlenkou, od 2. třetiny jsem   se začal dobře orientovat. Chválím vynikající   výkon M. Huby, D. Kolářové a L. Chudíka. Tím   nechci říct, že ostatní byli průměrní. Byli taky   výborní, ale tito tři vynikli. Tak citlivě a   pravdivě mluvit o tomto tématu není jednoduché a   natočit film rovněž. Je dobře, že se scénář mírně   vymyká ustálenému klišé, podle kterého se dá   dobředu typnou vývoj děje. Já za to tvůrce chválím   a nevzpomínám si na nic, co bych jim kategoricky   vytkl. Proto dávám 10.

Od tvůrčího dua Hřebejk – Jarchovský už jsem nic   velkého nečekal. Po pádu na samotné dno v podobě   Nestydy jsem nad nimi zlomil hůl. A oni si   najednou přijdou s tímhle…Ne že by to byl   kdovíjaký zázrak ale přece jenom se zdá že   Jarchovský šel do sebe a napsal něco mnohem   hodnotnějšího než jenom trapnou historku o   pochybném moderátorovi počasí. Ať totiž hodnotím   příběh z jakéhokoliv úhlu, nemám co bych mu mohl   vytknout – snad až na celkem předvídatelný průběh.   Pochválit naopak musm cekové zpracování, kde nám   režisér necpe tu obecně rozšířenou „pravdu“ o tom,   že komunisti byli svině (sorry za uvozovky - vím,   vzhledem k mému věku mnozí namítnou, že já do toho   mám tak co kecat, ale historii VŽDY píšou vítězové   a žádný režim nebyl/není/nebude ideální, nehledě k   tomu, že takhle už by to dnes prostě fungovat   nemohlo). Film tuhle moderní pravdu sice nepopírá,   ale ani se nesnaží o ní přesvědčit za každou cenu   - nechává to čistě na divákovi, což je   jednoznačně dobře. Navíc postavy jednají docela   uvěřitelně (když tedy vynechám trapnou scénu   manželského trojúhelníku či nezbedné dcery/vnučky   v obchodě – tohle působí značně absurdně,   prvoplánovaně a jaksi násilně dotváří jinak velmi   uvěřitelný obraz jednoho lidského života či spíše   obraz série (špatných?) rozhodnutí učiněných kdysi   v sedmdesátých letech) a neměl jsem nejmenší   problém se s nimi (alespoň s některými) ztotožnit.   Možná je to tím, že tuhle dobu jsem nezažil a   proto jí nechápu, možná je důvod prozaičtější,   totiž že se tenhle snímek opravdu povedl a já to   nejsem schopen přiznat. Navíc ve filmu se   neobjevuje jediná postava, která by na mě svým   charakterem působila jako postava záporná, což je   dáno asi tím, že lidé se nedělí na dobré a špatné,   spíše na špatné a ty ještě horší… Další věcí,   která mě jednoznačně potěšila je absence   profláklých xychtů typu Jiří Macháček/Tatiana   Vilhelmová/Ivan Trojan a spol. Místo nich se mi   dostalo Daniely Kolářové, Lenky Vlasákové nebo   třeba mě zcela neznámého Martina Huby. A ti za   současnou českou hereckou elitou rozhodně nijak   nezaostávají. Další příjemnou věcí jsou fajn   dialogy, nulové pokusy o odlehčení a už klasicky   povedená hudba. Přestože se můj komentář nese ve   značně pozitivním duchu, více než 7 bodů nedám.   Snímek stojí určitě za vidění, ale není to nic, co   by ve mně zanechalo nějaké hlubší pocity třeba   jenom do zítra, natož abych si na něj vzpoměl   třeba za měsíc. A pustit si to znovu? Možná za pár   let…Každopádně jsem ale byl příjemně překvapen,   takže se zdá že zlomit hůl nad touto tvůrčí   dvojicí byla přece jenom chyba.

Navzdory scénáři a zajímavým hercům je Kawasakiho   růže další zoufalou průměrností současného českého   filmového rybníčku. Pojmout film jako natáčení   dokumentu pro televizi... no proč ne, ale příště   bych prosila to udělat záživnější formou, protože   vydržet až do konce, vyžaduje nadlidských   diváckých sil.

Tento rok je významný spoustou kouře a smradu,   tedy přesněji výrobou smradlavé kouřové clony,   která má zakrýt hnus a svinstvo posledních dvaceti   let, které tu vyrábí malo-mocní tohoto   společenství.
K tomu se "jim"   samozřejmě hodí bývalý režim. Pro děti se pořádají   akce a projekty, točí se stupidní filmy, vše jen   proto, aby se zakryly oči.
Film je otravný   maglajs, ale co čekat od nejotravnějšího režizera   českého filmu, který ho pomáhá pohřbít.

Narodni sebemrskacstvi
To je muj dojem z filmu. Po udalosti, naivne   nazyvane 'sametova revoluce', kdy se podarilo   odstupujici (a zpet nastupujici)strane zfalsovat a   zamotat fakta tak, ze nikdo nevi kdo byl kdo a co   mel kdo na svedomi, je tu vykonstuovany pribeh,   ktery nepusobi ani presvedcive. Ti nahore se muzou   jen smat. Smali se predtim a smejou se porad.

Hřebejkův návrat v plné síle?
Zdaleka ne. Ale proti "výtvorům"   Medvídek a Nestyda má Kawasakiho růže poměrně   silný výstup a s kvalitou je oproti oběma titulům,   výše zmíněným, také na míle napřed. Celkově vzato,   dílo KR je silné v těch ohledech, které se od   dramatu očekávají - herecké výkony (zajímavé je   srovnat hraní profesionálních herců s osobitým   přednesem fotografa Kratochvíla), emoce a osobité   téma. Film však kolabuje jako celek. Na začátku   hraje prim otázka nevěry a opar nejistoty ze   strany vzácné nemoci. Po 25 minutách konečně   přichází zlom a navenek se (co se týče děje)   dostávají konečně ty věci, kvůli kterým jsem se   rozhodl film zhlédnout. K začátku, který je mimo,   připočtěme několik podobně, hrůzostrašně   vypadajících scén. Jakou vypovídací hodnotu měly   mít scény: intelektuálně-meditační rozprava ze   strany Hřebíčková-Kratochvíl, hysterické   obvolávání/obesemeskování všech známých   (Kratochvíl) a krádeže čokoládové tyčinky   (Šimonová) - to opravdu netuším. S nápadem   zrealizovat "dokument ve filmu" problém   vůbec nemám, kdyby určité okamžiky nepůsobily až   ukrutně křečovitě a dále nesekali už tak neucelený   výtvor. Klady, zmíněné na začátku komentáře, drží   film na lepší šestce.

Toto rodiné drama mě velice zaujala skvělá filmová   zápletka u tohoto filmu sem se ani chvili nenudila   a zanechal ve mě nezapomenutelný pocit. Když si   vezmu všechny filmi režiséra Hřebejka tak tenfo   film byl nejlepší a opravdu vede. Přiznám se že   mám ráda všechny filmy kde hraje Martin Huba a v   tomhle filmu mě opět nesklamal ba právě naopak   ještě víc dokazuje že umí opravdu hrát. tEnto film   je velice dobře herecky obsazen také mě velmi mile   překvapil Ladislav Chudík,ač je to už starší pán   hrál zde opět velice kvalitně. Těm kdo má rád   dramatické filmy mohu tento film opravdu doporučit

Tenhle film si zaslouží ocenit. Možná má spoustu   rozporuplných scén, ale už jen téma filmu stojí za   to ho vidět. Mě naprosto nadchl výkon paní   Kolářové ve scéně, kdy vysvětluje dceři svoje   chování a postoj v době jejího narození. Já jsem   pí Kolářové věřila každé slovo.
Moc mě mrzelo, že   v kině se dali diváci spočítat na prstech jedné   ruky.

Když se pan Hřebejk po první třetině zázračně   našel a kameraman Šácha docílil jasného bodu,   nabral příběh konečně čitelnou linii, bez rušivých   odboček a bylo nám dopřáno, odkrýt lidské   tragédie, lži a přetvářku. Pohnutky s tím spojené   se leckomu mohou jevit tristně banální, zvláště   těm, kteří neznají příčiny, jenž je k takovým   činům dohnali. Odsoudit a zavrhnout je snadné;   dcera Lucie je toho příkladem, ale mají i ti   ostatní svědomí bez poskvrnky, to je otázka. Proto   je potřeba více takových zpovědí, jejichž popel,   ještě stále doutná a nutí nás nepřivírat oči před   vlastní minulostí. // I toto vzácné shromáždění   statečných lidí, kteří se nebáli vzdorovat zlu, je   společným bojem proti ztrátě kolektivní paměti,   pokud paměť vymizí, přestáváme existovat.

Hřebejk opět nezklamal
Ano, nezklamal, ale musím to upřesnit - nezklamal   ve směru, že jeho snímky opravdu nejsou   "poživatelné" a ač jsem doufala, že by   mě Kawasakiho růže mohla alespoň trochu   přesvědčit, že Hřebejk točit umí, tak...bohužel!   Marně hledám něco, co filmu pochválit. Nenapadá mě   nic! Děj je nudný, chaotický, dialogy vyznívají   trapně, nezáživně. Dvakrát jsem toto   "dílo" vracela na začátek doufajíc, že   jsem unikla při prvním sledování v myšlenkách   jinam a určitě se do něho napodruhé ponořím.   Nezadařilo se, nic únavnějšího a otravnějšího jsem   už hodně dlouho nesledovala. Oceňuji snad jen   snahu o kritiku negativ minulého režimu, ale to je   asi tak všechno a na kladný postoj k filmu víc než   zoufale málo. Herecké výkony nemastné, neslané.   Daniela Kolářová nepatří mezi mé oblíbené umělce,   což přiznávám, asi také hraje v hodnocení roli.   Nicméně taková Lenka Vlasáková mi naproti tomu   nevadí, ale i její výkon zde (opět díky příšernému   scénáři) mi přišel trapný a o ničem. Snaha spojit   rodinné drama o otcovství s pohledem na totalitní   režim ztroskotala na celé čáře. A význam pana   Kawasakiho v celém snímku jsem opravdu   nepochopila....