André Cayatte patří do generace režisérů, které debutovali během okupace (stejně jako René Clément, Robert Bresson nebo Henri-Georges Clouzot). Tento bývalý advokát se proslavil především psychologickými dramaty ze soudního prostředí, z nichž je většina rekonstrukcí skutečných kriminálních případů nebo je jimi alespoň volně inspirována. Ačkoli ho charakterizuje spíše těžkopádný akademický styl -postavy mu slouží jako modelové příklady a kamera jako nástroj laboratorního zkoumání - je zajímavé, že již v padesátých letech otevíral zásadní společenská témata (podstata trestu smrti, nedokonalost soudního systému, právo na svobodnou lásku, právo...