Krásná studiová pohádka
Podle mého soudu jedna z nejlepších studiových   pohádek.
Velice dobrá je předloha a její   zpracování - nabízí mnoho moudrých a hlubokých   myšlenek, které jsou stále aktuální pro   přemýšlivější děti i pro dospělé - především o   právu, spravedlnosti, našich právech a   povinnostech... Soudce Ooka je tak oddán   spravedlnosti, že si stále nestíhá připravit svůj   čaj a vypít si v klidu šálek čaje. To se mu podaří   až v závěru s pomocí jeho věrného sluhy.
Ráda   bych si s dětmi přečetla i literární předlohu   Věnceslavy Hrdličkové, abych mohla srovnat s   filmovým zpracováním.
Ač má pohádka poměrně   jednoduché kulisy, jak už to u studiových pohádek   bývá, brněnští herci zde hrají většinou velice   dobře a tvůrci si dali záležet také na kostýmech,   líčení a účesech herců. Vše tak opravdu ladí s   atmosférou Japonska, kterou jsem ale nepoznala   jinak než z filmů.
Podle mého názoru o třídu   lepší než podobná pohádka "O chytrém   šachovi" z roku 1983 - kde se mimo jiné   myslím vyskytuje ta příhoda s ukradenou vůní,   kterou tu někdo postrádal.

Někdo takový by byl potřeba vždy a všude. Moudré   rozsudky nebo odhalení totožnosti, občas i trochu   vtipné. Jen mám pocit, že to mělo víc dílů, nebo   byl zkrácen. Kdysi jsem viděl rozsudek, který tu   tentokrát nebyl: chudák si čichl vůně linoucí se z   restaurace, majitel chtěl zaplatit. Ooka chudého   nechal zaplatit, ale majiteli poskytl jen ten zvuk   cinknutí mincí, a peníze chudému vrátil.

Dávám poměrně vysoké hodnocení této pohádce.   Ačkoliv ty japonské nejsou zrovna můj šálek kávy,   Rozsudky soudce Ooky mám ráda, s chutí se na ně   podívám při každé repríze. Postava moudrého muže,   vynášejícího spravedlivé rozsudky, je možná   přílišným ztělesněním ideálů, nicméně bez   vtíravosti, naopak - brněnští herci zde podávají   příjemné výkony, na které se i po letech stále   hezky kouká. V neposlední řadě je to přímo pan   Donutil, mezi jehož fanoušky rozhodně nepatřím,   ale postava Ooky mu byla přímo šitá na tělo.   Pohádka splňuje svůj účel - mluví o dobru,   spravedlnosti a vyzdvihuje lidský charakter. Dívám   se na ni opravdu ráda, proto i tak hodnotím.

Tak tuto pohádku jsem nikdy neměla ráda (klasické   sobotní nebo nedělní pohádky po obědě). Podivná   studiová vize jakoby Japonska mě naprosto   neuchvátila, spíše působila lacině a jednoduše.   Také příběh je spíš morálním ponaučením než   pohádkou a celková atmosféra je ponurá.