Režisér Kachyňa se v tomto snímku přesunul z   oblíbeného vesnického prostředí do města a přímo   do rozestavěného sídliště a možná ještě lépe   dokázal poodhalit dětskou duši v rozpáleném   prázdninovém období jednoho anonymního paneláku.   Velmi dobře využívá možnosti, které toto prostředí   poskytuje, třeba domovní telefon nebo střechu   paneláku. Díky tomuto prostředí mi byl snímek i   bližší než jeho snímky z vesnického prostředí.   Dita Kaplanová je výborná ve své roli a ostatní   herci ji v podstatě jenom doplňují. Příběh   poklidně plyne, žádné zásadní životní scény se   nedějí, ale pro dvanáctileté děvče jsou přece   zásadní všechny a tak se dočká i toho deště.

Je to taková blbost, až je to pěkný. A připomnělo   mi to dětství, kdy jsem také někdy nevěděl co s   časem. Kdybych tak teď měl alespoň půl dne, že   bych se nudil.

Vizuálně zajímavý film, který na zdánlivých   banalitách dokáže vystavět příběh plný zajímavých   náznaků a do jisté míry i symboliky. Jen ještě   poznamenám, že film bych svým celkovým vyzněním a   zaměřením zrovna moc neřadil do kategorie dětské.

Krásný film nejen o dětské duši
Další z krásných skvostů české kinematografie   konce 70. let dvacátého století - jednoduché   prostředí exteriérů - vylidněné betonové sídliště   během letních prázdnin a hlavní opuštěná dívčí   hrdinka celého příběhu - ale ty skvělé herecké   výkony všech postav- žádné hollywoodské speciální   efekty, žádné miliardové dolarové rozpočty a   přesto je výsledek stojící právě na herecké   interpretaci skvělý...

Čekání na lásku
Podle mě je to i film o nevyzpytatelnosti lásky.   Lásky hlavní hrdinky Aleny k vojákovi Zdeňkovi.   Krásné zobrazení vývoje náklonnosti. Např. Zdeněk   vyplýtvá Aleně všechny její kamínky z plechovky, a   na druhý den Alena plechovku najde plnou (Zdeněk   si dal tu práci s nasbíráním nových oblázků). Nebo   jak Zdeněk žadoní o Aleninu fotku, kterou si chce   dát do peněženky. Anebo nejlepší skoro na konec:   když na hlavním nádraží kontroluje jiný voják   doklady Zdeňka, kterého vyprovází Alena, zeptá   se:"To je Vaše setřička, vojáku?".   Zdeněk zvesela odpoví: "Ne, to je moje   nevěsta!" (Předobraz reálného vztahu pana   režiséra s Alenou M.?) Vedle panelákové   architektury si povšimněte i postmoderní, čerstvě   hotové odbavovací haly hlavního nádraží v závěru   filmu. I díky strhující hudbě Zdeňka Lišky je film   Gesamtkunstwerk!

Dětský film. Nuda a boj s ní proszřednictvím   dvanáctileté dívky. Prázdnonové dny jsou   stereotypní a nudné a na svých vycházkách   pravidelně potkává několik zajímavách postav. Ať   je to populární herec, mladý voják, který je doma   na dovolence, postarší slepec se psem Zorou, či   rošťácký zrzek. Pohledy na sídliště trochu ůsobí   depresivně. Vylidněné ulice a rozpálený beton   cítíte až na obrazovce.

Snímok Čekání na déšť patrí medzi to najlepšie,čo   sa v 70-tych rokoch u nás v rámci filmov pre deti   natočilo.A nielen filmov pre deti.Jednou z   vecí,ktoré tento film povyšujú nad ostatné je   kamera/Čuřík/.Sídlisko ako zdroj   inšpirácie.Poetika betónu.Kompozične   dokonalé,farebne zdržanlivé zábery. Film by mal   zhliadnuť každý začínajúci fotograf.Ďalšou   podstatnou zložkou filmu je hudba/Liška/.Zo   sugestívneho neustále sa opakujúceho motívu/sláky   a následný chvejivý zvuk hammond organu/sála   nekompromisne horúce leto,čas   sucha,prázdnin,dovoleniek pri mori,plných pláží a   horkom vlniacich sa asfaltiek.Príbeh rozpráva o   12-ročnej Alene,ktorá sa nudí a čaká na   dážď,pretože keď začne pršať vrátia sa jej   kamarátky,ktoré odcestovali na prázdniny.Kráti si   čas rôznymi spôsobmi/výlety na   strechu,inscenovanie   "náhodných"stretnutí s hercom,do ktorého   je platonicky zamilovaná.../stretáva sa s ďalšími   osamelými ľuďmi/sused   záklaďák,"zrzoun",nevidomý pán,ktorý jej   zverí do opatery svojho psa,pretože odchádza na   dlhší čas do nemocnice.../.
Do hlavnej úlohy   režisér Kachyňa obsadil vzácne fotogenickú   /grimasová scéna/Ditu Kaplanovú-dievčenský a   umiernenejší náprotivok Tomáša Holého-a urobil   dobre.Jej prirodzený,spontánny herecký prejav so   zaujímavým jemne brnenským dialektom podfarbeným   prednesom v spojení s Kachyňovou réžiou a vyššie   uvedeným vytvárajú dielo patriace do kategórie   oddychových/a zároveň psychlogických /   filmov,ktoré vydareným a nenásilným spôsobom   zobrazujú vtedy tak požadovanú poetiku všedného   dňa.
Čekání na déšť je film o nude pri ktorom sa   divák určite nudiť nebude.Napriek kozmetickým   chybám/odraz kamery pri snímaní   tel.obrazovky/dávam filmu nekritických desať.