velice osobitá hudba m. štědroně s neméně   osobitými hereckými výkony, jenž se pohybují spíše   někde na hranici nenucené improvizace a   profesionální deklamace daného textu, jen aby s   vysokou pravděpodobností přiblížily jazyk pohádky   současnému diváctu, z díla janek nad janky zářný   tvar neučiní. nejvtipnější hláška z janka nad   janky se tak může zdát katova odpověď Desertní   směs na jankovu otázku: Co to pijeme? jenže ve   spojení s kolísavostí rytmu, špatnou dynamikou   stylu vyprávění i nedotažeností některých scén se   janek nad janky zařadí jen mezi slabě nadprůměrné   filmy ze střední třídy dějin světové   kinematografie, protože ve výsledném tvaru zřejmě   ani autorský tým v čele s režisérem netušili, co   vlastně vzniká; a tak jakoby veškerá tvůrčí   invence zůstala v tomto případě stát jen na půli   cesty. I sám film Janek nad janky by tam v   konečném hodnocení zůstal stát, nebýt toho, že v   příběhu ožívá polorozpadlý zámek jaroslavice na   znojemském okrese včetně visuté lodgie, interiérů   některých sálů, komnat, enfilády i kaple a   rozlohou největšího přízemního arkádového nádvoří   u nás, což jej nakonec vyneslo o jednu příčku výš.