Cukrová bouda

Příběh z poválečných let kladený na důraz   jednoduchosti a naivity dětského pohledu   chlapce Ondřeje, kterého ztvárnil Michal   Dlouhý. Syrovost literárního dramatického   díla Vladimíra Kölnera ´Zrození horkého   pramene´ sice byla razantně potlačena, ale   Karel Kachyňa to alespoň vyzdvihl poetikou a   přímočarostí poválečného života v   pohraničí. Traumatizující atmosféra tedy   vyšla vniveč, což je na dílu ohromná škoda.   Vynahrazuje to alespoň postava Němce Bartla,   neboť ji Miroslav Macháček vystihl přesně ve   smyslu literární postavy. Pesimismus a rezignace   starého muže a zvídavost dítěte dává   snímku ohromný kontrast nelehké doby. Akt   sebevraždy je nejsilnější moment celého   filmu. A to se údajně vlivem cenzury nemohlo   dosáhnout konce dle literární předlohy. Bylo   nutno to pro film zkrátit, takže je filmový   příběh v mnohém velmi ochuzen a tak snad film   přispěje alespoň jako lákadlo na onu knihu.   Karel Kachyňa dělal jen to, co mu bylo   umožněno a i přes mnohé výtky snímek   rozhodně stojí za povšimnutí.

Hezky natočené a občas i docela zajímavé.   Závěr s překvapením se také povedl. Velmi   dobří herci.

8158/8200

Film je o roce 1945, natáčel se v roce 1980 ...   Už jen z toho se dá čekat politická agitace   ... jenže ona tam není. Slovo soudruh tu   nezazní ... je to o obyčejných lidech na obou   stranách "barikády". Na ten film se   dá i po letech dívat, malý Michal Dlouhý tu   hraje skvěle.

Tátu dvou chlapců, fašisti zastřelili   7.5.1945, matka se rozhodla, co naplánoval, po   válce se přestěhovat do Čech, kde dostali   domek po Němcích v pohraničí. Starší syn   Ondra naváže vztah k německému antifašistovi   Bartlovi, který se vrátil z koncentráku a   zjistil, že přišel o celou rodinu. Pod filmem   je podepsaný Karel Kachyňa a jeho značka ve   filmu něco znamená...

Karel Kachyňa. Miluju na něm tu jeho   autentičnost. Takže když se příběh začíná   odehrávat v pohraničí na sklonku druhé   světové války, je zde vidět vše, co k těmto   událostem patří, po lesích rozbité auta,   všude miny, zbraně, prázdné domy po Němcích,   zbytky německých žen, které zůstaly v   pracovních táborech, opuštěné krávy, které   se prohání po lesích, bídu, špínu,   truchlivost, ale i naději na novou budoucnost.   Pan Kachyňa to dokázal ztvárnit tak   přesvědčivým způsobem, že to v dnešní   době už nikdo nedokáže. Také se dotýká   ožehavého tématu vyhoštění a nenávisti k   německým obyvatelům, kteří v pohraničí za   války bydleli. Do jedné takové vsi se z   koncentráku vrací i německý antifašista Bartl   (Miroslav Macháček), ale jeho chalupa je už   obsazena mladou vdovou se dvěma dětmi. Odchází   vysoko do lesů do Cukrové boudy, kde se nakonec   setkává i se svým synem, který se však dal k   Banderovcům. Scénárista Vladimír Korner tak   zde rozehrává i drama a dilema mezi otcem a   synem, kteří se navzájem mezi sebou už na   dlouhou dobu zcela odcizili a každý vyznává   jiné priority. Příběh je vyprávěn hlavně   očima dvou chlapců a jejich poetickým   vnímáním na tehdejší pochmurnou poválečnou   dobu. Jejich mladičkou matku hraje krásná Jana   Švandová a tak jako v každém filmu odhalí   své úžasné vnady a mužské oko se může zase   pokochat. Kouzelné hudební motivy vyčaroval   mistr Luboš Fišer a téměř dokumentární   obraz nasnímal Jan Čuřík. Nádherný film!

Je po válce a mladá, ve které v posledních   dnech jedna mladá rodina přichází o živitele.   Dramatický příběh z doby těšně   poválečné, kdy země vstává z bahna a   marnosti patří k tomu lepšímu v naší   kinematografii. Však scénář Vladimíra   Körnera ručí kvalitou příběhu.
Jana   Švandová je zde v roli matky dvou chlapců.   Musí se vyrovnat s novým prostředím.   Zalíbení nachází i v jednom vojákovi (Ivan   Vyskočil). Další výraznou postavou je   německý navrátilec Bartl (Miroslav Macháček).   A vynechat nelze ani dětskou roli Michala   Dlouhého.
Doba, kdy v zemi řádili   Wervolfové, Banderovci, zastydlí hrdinové, ale   i ti hrdinové skuteční bývá různě   vykládána. Často i účelově. Když srovnám   tento film s těmi natáčenými v posledních 20   letech, tak jednoznačně vítězí.

Film je sice z prvních poválečných dnů v   pohraničí, ale jeho obsah není klasicky   bojový. Věnuje se především sledování   mladého hrdiny Ondry a jeho citlivému vnímání   okolních dramatických událostí. Chvílemi až   sklouzává k velmi k táhlé poezii.
Toho   poetična je tu přeci jen malinko moc.