Obsah filmu Co chytneš v žitě
Na filmu spolupracovali zaměstnanci Studia FAMU a v povídce Osina berušku hrála Baruška a děti z okolí Neveklova.
Autor/Zdroj: /Svedectvi
Povídkový film režiséra Romana Vávry o lásce, tajemství a nástrahách, skrytých v obilném poli. Film získal 5 nominací na Českého lva 1998 a Iva Janžurová získala Českého lva 1998 za nejlepší ženský herecký výkon.
Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora
Film producenta a produkčního Richarda Němce (Verbascum) - k němuž se později připojil Čestmír Kopecký (ČT), který umožnil jeho zdárné dotaženi do podoby celovečerní trilogie - získal postupně pro každou z povídek grant od Státního fondu...
Autor/Zdroj: /Svedectvi
Povídkový film režiséra Romana Vávry o lásce, tajemství a nástrahách, skrytých v obilném poli. Film získal 5 nominací na Českého lva 1998 a Iva Janžurová získala Českého lva 1998 za nejlepší ženský herecký výkon.
Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora
Film producenta a produkčního Richarda Němce (Verbascum) - k němuž se později připojil Čestmír Kopecký (ČT), který umožnil jeho zdárné dotaženi do podoby celovečerní trilogie - získal postupně pro každou z povídek grant od Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. „Na prostou otázku, kolik film stál, je v tomhle případě skoro nemožné odpovědět, " říká Richard Němec. „Ke grantům v hodnotách musíme započítat i vklad lidí, kteří pro nás pracovali skoro nebo úplně zadarmo, zapůjčení techniky z FAMU o další položky, jejichž hodnotu dnes už asi těžko někdo přesně vyčíslí. Je ale jisté, že bez toho všeho, podpory České televize a hlavně celkově profesionálního přístupu k věci všech zúčastněných, by tenhle film nikdy nevznikl."
S postupným přiléváním financí se měnil i způsob práce na jednotlivých epizodách: zatímco na Osině - do níž režisér schválně obsadil mladé, neokoukané tváře - pracovali všichni zadarmo a nejdražší položku rozpočtu tvořila vzácná filmová surovina, povídka Stoh už vznikala s podporou peněz z České televize a ministerského grantu. Kvůli třítýdennímu lijáku, který její natáčení pozdržel, byl však celý projekt málem zastaven. Poslední příběh Cesta byl už proto napsán tak, aby se dal realizovat bez ohledu na počasí. Tehdy se už také pracovalo téměř ve standardních podmínkách a za účasti známých herců.
V jedné z klíčových rolí se tu objeví i Iva Janžurová, která si v povídce Cesta zahrála statečnou nevěstu Jindřišku. Projevem i typem bezkonkurenční stálice české kinematografie se tak po několikaleté pauze opět vrátila k hranému filmu. „Dost jsem přemýšlela, jestli si mám s filmem ještě něco začínat, ale v tomhle případě jsem mělo dojem, že by to stálo za pokus," poznamenala o Vávrově prvotině Iva Janžurová. „Chtěl jsem, aby náš film byl zároveň co nejprostší, nejlevnější a 'nejmalebnější'," říká o vzniku projektu Roman Vávra. „Líbila se mi představa žlutého pole, které se vlní se ve větru, vine se v něm silnice s třešňovou alejí, po silnici přichází mladá dvojice... "
Příběhem dvou výletníků z povídky Osina, kteří se spolu vydají brouzdat žitem, film začíná. V epizodě Stoh budeme sledovat partu kluků, kteří si v hromadě slaměných balíků vybudují tajné doupě, a trilogii uzavírá dojemná „podzimní romance" Cesta, v níž se postarší nevěsta s unaveným ženichem vydají přes blátivý lán za novou budoucností...
TŘI OTÁZKY PRO ANDREU ElSNEROVOU, KLÁR4U ISSOVOU A IVU JANŽUROVOU
Co se vám vybaví, když si vzpomenete na natáčení filmu Co chytneš °' ` v žitě?
A.E.: Vysoký smích režiséra Romana Vávry - on se totiž moc hezky a charakteristicky směje.
K. I.: To je těžko říct: 'povídka Stoh vypráví o důležitých zážitcích dětství, takže jsem měla mnohokrát pocit, že tohle přesně jsem už někdy viděla nebo zažila. Dojem, že tohle přece už odněkud důvěrně znám, mi taky rychle pomohl získat potřebnou jistotu a já se nebála víc položit do některých expresivnějších scén.
I. J.: Především si vzpomenu na tým mladých lidí, kteří mě od začátku překvapovali svoji profesionalitou a nasazením. Všichni dělali to, co bylo zrovna potřeba: hlavně, aby natáčení plynulo hladce. Taky si vybavuji oči scenáristy Martina Ryšavého, který mi - přestože to ode mne nerad slyší - svým zjevem trochu připomíná Jaroslava Dietla. Ten totiž také chodil na plac, pozoroval natáčení a měl při tom pořád takové zamyšlené, zpytující oči... Přestože při realizaci Cesty stálo na poli vždycky aspoň deset členů štábu, kteří mě většinou bedlivě sledovali, o pohledu Martina Ryšavého jsem věděla vždycky.
Jakou postavu tu vlastně hrajete? Je vám tahle osoba něčím sympatická?
A. E.: Katka je skoro úplně jako já, takže jsem si toho o ní nemusela ani moc domýšlet. Díky ní jsem ale v sobě objevila to, co většinou skrývám: svou skautskou duši. Mě se totiž líbí chodit na výpravy do přírody a dokonce mám ráda i ty „hezké písničky", které se dají u ohníčku zabrnkat na kytaru.
K. L: Moje postava nemá jméno a je to holka-utečenec. Asi ji někdo zranil nebo ublížil a ona se rozhodla odejít. Když při svých toulkách narazila na partu malých kluků, rozhodla se je využít, protože je daleko zkušenější a ví, jak si je omotat kolem prstu. Sympatická je snad proto, že je to postava s tajemstvím, která má za sebou asi všelijaké trápení. Jinak se ovšem chová dost koketně a klidně rozdává pusy za kedlubny.
I. J.: Na postavě nevěsty Jindřišky mě zaujalo, že je to aktivní, statečná a usilující bytost. Její touhy a sny ale zároveň přerůstají její možnosti, což je situace, která mě u rolí i lidí vždycky zajímala. Takový člověk se totiž pohybuje na tenkém rozhraní mezi tragičnem a komičnem, kde se herci otevírají ohromné možnosti. Myslím, že Jindřiška je natolik zajímavá, plasticky vykreslená figura, že by klidně obstála i v celovečerním filmu: má svoji minulost a cítíme v ní i její budoucnost. Pamatujete si, co jste měla při natáčení na sobě?
A. E.: Moje letní šaty jsme vybírali společně se střihačkou Katarínou. Měli jsme na to asi jen čtyři hodiny a omezený rozpočet, takže jsme běhaly po Praze docela rychlým tempem. Museli jsme se také trefit do barvy: šaty musely být ve žlutém poli dobře vidět, ale nesměly být zas příliš tmavé, abych v nich nevypadala smutně. Nakonec jsme objevily ty pravé - ze světlé látky a s červenými kytičkami, které se hodí k podobně červenému tričku Ládi Freje.
K. L: Mám na sobě zelený vytahaný svetr, barevnou „stánkovou" sukni na šňůrku, tenisky po mamince a růžovošedé seprané ponožky. Kostým je pro každou roli dost podstatná věc, takže si to pamatuju dost přesně.
I. J.: Aby ne: svatební šaty přece člověk neobléká každý den. Bílý čepec, který mám na hlavě, mi z nabídky všech možných kloboučků a závojů okamžitě padl do oka a já pak trochu mořila režiséra, abych ho mohla mít na hlavě. Zdálo se mi, že čepec „psí uši" bude Jindřišce slušet, protože v něm vypadá zároveň legračně i dojemně.
Nikdy nevíš, to chytneš v žitě
Režisér Roman Vra o svém prvním celovečerním filmu
Režírovat v Cechách filmy s příjmením Vávra není jen tak. Je Roman Vávra nějak spřízněn s režisérem Otakarem Vávrou? „Ano, jsem jeho synem, " přiznává třiatřicetiletý debutant, který právě dokončil svůj první hraný6lm Co chytneš v žité. „Akorát že ocet není filmař, ale konstruktér. Když jsem se ale hlásit na FAMU a je sakra zvědavý spolužák nahlédl do mých přijímacích
papírů, ihned upustit od úmyslu se se mnou seznamovat a jenom ucedil „svině jedny protekční:.." Posluchač katedry dokumentu na sebe už na škole upozornil filmy, v nichž se stíraly hranice mezi žánrem dokumentárním a hraným. „Jestli mě něco k filmu přitáhlo, pak to byla francouzská nová vlna, hnutí free cinema a z našich klasiků Passer a Forman." říká Roman Vávra. „Celková přirozenost, inspirace prostředím, v němž se příběh odehrává, ale i uvolněná, trochu absurdní legrace, jsou věci, které se mi ve filmech vždycky ohromně líbily."
Uvedené charakteristiky lze ostatně bezezbytku vztáhnout i na jeho nejnovější hranou prvotinu. Povídkový film Co chytneš v žitě vznikl na základě úspěšného školního cvičení Osina, k němuž časem přibyly epizody Stoh a Cesta. Výsledkem je zábavná povídková trilogie o poli v různé roční době a lásce v každém věku. „Původně jsme chtěli natočit jenom takovou pytlovinu, nezávazný malý filmeček, který nás bude bavit. S tím, že by se to mohlo rozrůst v celovečerní film, jsme vůbec nepočítali: jenže jak naznačuje úvodní povídka, nikdy nevíš, co chytneš v žitě. Když Osina začala vyhrávat různé ceny a nám přišlo nabídka od Čestmíra Kopeckého, dali jsme se do toho."Tři „polní povídky" vyprávějí tři příběhy o milostných vztazích mužů mžen: v první (Osina) si vyrazí na výlet mladá dvojice, ve druhé (Stoh) si parta kluků vybuduje v balících slámy doupě, do něhož se jim nastěhuje zvláštní nájemnice, a ve třetí (Cesta) se postarší nevěsta s ženichem vydávají přes bahnitý lán. Všechna mikrodramata spojuje prostor pole, které se podobá zvlněnému moři, poušti s tajemnou pyramidou, ale i mokrému hrobu. „Pole je z hlediska obrazu i příběhu ohromně vděčný prostor;" potvrzuje Roman Vávra...Právě kvůli dojmu z volného, dalekého horizontu jsme také zvolili širokoúhlý formát. " Film, za nímž stojí producent Richard Němec, dostal grant Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie a kromě Andrey Elsnerové, Ladislava Freje ml. a Kláry Issové se v něm objeví také Iva Janžurová, která se tak po dlouholeté pauze opět vrátila před filmovou kameru. Sklizeň prvních diváků naplánovali filmaři na konec října tohoto roku.
program UH
Autor/Zdroj: /
Celovečerní povídkový film, parafrázující svým názvem Salingerův román Kdo chytá v žitě, vznikl na základě režisérova stejnojmenného školního cvičení, jež se pod názvem Osina (1. povídka) stalo součástí snímku. Ve třech povídkách, spjatých s polem a situovaných do různých období roku a zároveň do různých dekád, vypráví R. Vávra příběhy hrdinů, kteří se nacházejí v různých životních etapách. Tvůrci filmu se zaměřili mimo jiné na zachycení jemných paradoxů, skrytých v lidských slovech a činech.
Program ART
Autor/Zdroj: /Kino ART < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 5.8.2005
Vcelku dobrý film, nejlepší povídkou byl Stoh, ostatní mně moc neseděly. Iva Janžurová - výborný výkon.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 12.8.2004
V celku zajímavý povídkový film s variabilní kvalitou.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
