Šťastné hvězdy

Typická HG komedie, kde ztřeštěností není   nikdy dost, a kde je vše doplněno výtečnými   kung-fu zápasy. Tentokrát má příběh dvě   dějové linky, které se na konci protnou. První   linka sleduje partu ztřeštěných kamarádů,   kteří blbnou kolem děvčat, a kde se vyskytuje   i Sammo Hung. Druhá vážnější linka naopak   sleduje tři policisty honicí drogového bosse.   Jednoho z nich si střihl Jackie Chan. Kupodivu   první dějová linka má ve snímku daleko více   prostoru než ta druhá, takže si divák užije   více Hunga než Jackieho. Závěrečné souboje   jsou pastvou pro oči. Hvězdou je tentokrát   Hung. Jackie dostane nakládačku. Je to poněkud   netypické, ale nakonec proč ne. Nemusí být   pořád vítězem. Hung je sním i přes svou   tloušťku zcela srovnatelný. Špatný film to   není. HG humor je pro evropana takový   opičácký, ale k zasmání se tu přeci jen   něco najde. Klasika, ke které se dá po nějaké   době vracet.

Vedle typicky hongkongského humoru, který ne   vždy působí vtipně, film disponuje slušnou   až výbornou akcí a mj. prvním filmovým   setkáním J. Chana a R. Nortona. Souboje jsou   natolik excelentní, že se mnohé dostaly do   dokumentu To nej. z boj. umění. Za jednu z   nejgeniálních myšlenek filmu považuju   předstírání slepoty po zahlédnutí vraha. Tak   pohotová reakce se nevymyslí sama od sebe.   Vlastní příběh je bohužel dost prostý, mohl   být promyšlenější; nicméně Moje šťastné   hvězdy jsou ještě mnohem slabší.