Dveře do ticha

No, já tento velefilm po třiceti minutách nudy   přeskákal. Považuji za ztrátu času čumět   hodinu a půl na to, jak nějaké pako jede autem.   20110729 8550/8710

DVEŘE DO TICHA

Rádoby horor, který pro mě   byl naprostou ztrátou času. Celý děj filmu se   dá shrnout do věty: auto jede krajinou, jede   dlouho, jede od nikud nikam, občas zapadne do   nějaké díry, do příkopu, občas potká   pohřební auto, které se snaží předjet. A tak   to jde celý film. Kamera střídá záběry:   jedoucí auto, stojící auto, tvář herce,   záběr krajiny, detail, panorama…a tak pořád   dokola. Jediné, co možná stojí za zmínku,   jsou exteriéry.

Pointa filmu je jasná   prakticky od úvodních titulků. Poslední   třetina filmu už je natolik uměle natahovaná,   že se vytratí poslední zbytky už tak řídké   atmosféry. Film se tak neuvěřitelně vleče –   ale má jednu nespornou výhodu, pokud usnete a   probudíte se na konci, ani to nepoznáte,   jednoduše vám nic podstatného neuteče. Děj se   dal pohodě vtěsnat do půlhodinové povídky.   Celá pointa nestála za nic.

Bylo to tak   nudné, že jsem u toho jednou usnula a podruhé   jsem se držela jen silou vůle. Marně   vzpomínám, jestli jsem někdy viděla   nudnější horor než byl tento. Asi ne. Dveře   do ticha s přehledem vyhrávají cenu o   nejtrapnější a nejnudnější horor.

Dveře do ticha jsou jasným příkladem toho, jak   natočit špatný film. Suché, bez energie a   nezajímavé. Dějová linie se táhne jako smrad   ze záchoda. Režisér Lucio Fulci se snažil   natočit film na úrovni, ale bohužel se to   vymklo kontrole. Záchrannou brzdu zřejmě   použil až moc pozdě, nebo spíše vůbec. V   hlavní roli se představil John Savage (Vlasy),   který to svým hereckým výkonem nezachránil.   Dveře do ticha je film pouze pro nenáročné   diváky, kteří si potrpí na prázdnotu a nudu,   jež je provází po celou dobu dlouhé stopáže   a přináší jim to dlouho se táhnoucí ticho   neznáma.

Tohle a Lucio Fulci???To snad ne!!!
Celý film se   jen jezdí autem,hlavní hrdina vidí   pohřebáky,žádné Fulciho nechutnosti.Myslím   si,že Lucio Fulci tentokrát hodně   zklamal,protože když si vzpomenu na jeho horory   jako je Zombi 2,Páter Thomas atd.,tak nemůžu   uvěřit,že tento film natočil on:-(

Pro mě překvapivě dobrý. Klasik italského   filmového hororu na zvěr kariéry zabodoval.   Nejde ani tak o horor, spíše thriller - road   movie, který nepostrádá určité napětí.   Filmem se nechalo inspirovat několik   následníků.

Lucio Fulci zvolil ve svém posledním hororu   netradiční ztvárnění psychického nátlaku.   Neustálá blízkost smrti je tady zcela patrná.   Zvlášť, když si ta "žena v bílém"   svého budoucího klienta, nenápadně ohlídala.   A mít neustále v blízkosti pohřební vůz v   jehož útrobách se dají tušit jeho vlastní   ostatky, to vůbec není příjemné, takto   prožítých několik posledních hodin Melvinova   života. Co proboha provedl ten muž, tak   strašného, že musel tolik vytrpět?

Na Italský horor je to velmi slušné  
děj má hlavu i patu a povedené a   dá se na to koukat

dveře do ticha, které mají být fulciho labutí   písní se minuly svým účinkem. je to road   mowie, když hlavní hrdina pořád někam jede a   nikam nedoje nebo jde jen o nesmyslnou směť   příhod na jedné cestě, kdy se potkáváte s   tajemnou ženou a stále tím stejným pohřebním   vozem? Luciu Fulcimu nebylo dopřáno natočit   obstojný horor, protože i tento jeho snímek je   jen bezduchou a trapnou směsicí záběrů,   které do sebe nezapadají, které nemají rytmus   a kde se roztěkaně skoro hodinu a půl snaží   tvůrci o to, aby se něco dělo a neděje se nic.  
film dveře do ticha by tak mohl být pochopen   jako reklamní film pro pohřební služby a   smuteční ústavy, zvláště když jsme díky   autorům několikráte na hřbitově, když se   nám nabízí různé druhy a typy rakví, když   ve filmových záběrech sledujeme celý výběr   smutečních kytic, vazeb a věnců včetně stuh   a když samozřejmě nechybí ani mnoho   pohledových záběrů na krásný samotný   pohřební vůz, průvod a ukládání do země.   jen kdyby sepisování objednávky smutečního   posledního rozloučení nebo pohřbu a jednání   zaměstnankyně či snad majitelky této filmové   pohřební služby bylo realisticky zpracovné,   pak snad ano. Bohužel Fulci asi žádné   rozloučení nebo pohřeb ve skutečnosti   nevypravoval a tak jeho dveře do ticha nemohou   působit ani jako reklama všem funebrákům a   havranům. Černí zaměstanaci posledního   řemesla od p. Musila i od p. Pospíchala by si   film o sobě ať již reklamní nebo skutečný   natočili určitě daleko lépe a svižněji.

Známý Lucio Fulci svůj poslední film naprosto   odprostil od všech nechuťáren a zaměřil se   spíše na atmosféru. Celý film sledujeme hl.   hrdinu, který potkává zvláštní lidi, kteří   ho znají avšak on je ne a většinu času   stráví v autě jezdícím z bodu A do bodu B a   sledováním pohřebního vozu. Moc se toho ve   filmu neděje a konec je pro vnímavého diváka   prozrazen až moc brzy ale koukat se na to dá a   ten oslavovaný "herecký koncert" Johna   Savage není špatný.