Typická ateliérová pohádka, či spíše pohádková   inscenace 70. let, ve které se hlavně chalupník   Karafiátek (J. Kemr) přenesl snad až na prkna   Zlaté kapličky - vybavuju si, že už od prvního   shlédnutí mě to jeho až teatrální přehrávání   prostě vadilo. Poučný příběh o nejprve nafrněném,   posléze napraveném ševci, moudrém králi, který   naslouchá poddaným (napadá mě, jak mohlo těch pár   chudých v podzámčí uživit tak honosný dvůr?) a   naplněné lásce. V této pohádce se Jana Preissová a   František Němec poprvé představili jako dvojice a   o dva roky později si režisérka Poledňáková   vzpomněla, jak moc jim to spolu slušelo. Úloha   královského otce byla téměř poslední filmovou rolí   Josefa Pehra (veselého "kutila Maška",   který ve skutečnosti trpěl depresemi, vedoucími až   sebevraždě...).
Popravdě se mi tahle pohádka až   tak moc nelíbí, ale (jako už mnohokrát)   nadhodnocuji právě kvůli hercům (J. Bláha, K.   Slunéčková, V. Postránecký) a hlavně díky   překrásné Janě Preissové.

Pohádka to je sice legendární a tedy určitým   způsobem i úsměvná, má celkem milou atmosféru i   dost dobré aktéry, akorát ji provází většina   typických neduhů českých pohádek, počínaje   podivnou fúzí středověku s rokokem a trochou   přitroublosti v rozhovorech konče.

Mno, a   perličkou je, že celá pohádka stojí na logickém   omylu, neboť čert řekl chasníkovi: "Když mi   řekneš něco, co bude pravda, tak tě pustím."   A chasník řekl: "Ty mě nepustíš!" Zde   švec rozhodl, že bylo logicky správné si chasníka   nechat v pekle - ovšem omyl. Dá se to totiž   vyjádřit jako "jestli čert chasníka nepustí,   tak ho pustí", což se jeví jako nesmysl, ale   vlastně je to velmi jednoduché, neboť co se stane,   nepustí-li jej, určeno není. V prvním případě,   kdyby jej měl pustit, dojde tedy k chybě, kdežto   kdyby jej pustil neměl, tak jej vlastně pustí,   protože první část výroku je znegován.

Ne-P   implikuje P.

Takže v první případě:

PRAVDA   implikuje NEPRAVDU.

Což je ekvivalentní   nepravdě. A v opačném případě:

NEPRAVDA   implikuje PRAVDU.

Což je úplně v pořádku. Takže   švec zas tolik moudrosti nepobral a rozhodl   chybně. I když je fakt, že by asi v pohádce nebylo   co řešit, kdyby chasníka pustili.

Pro pár špinavejch zlaťáků.....
Netroufám si tuto tv pohádku hodnotit, protože si   z ní pamatuju jenom Ladislava Mrkvičku jako ševce   a jeho souseda Josefa Kemra a scénu, kde ševcův   soused lamentuje: "To je bída, to je bída,   pro pár špinavejch zlaťáků zradit člověka." A   plive si u toho do rukávu. Používali jsme to jako   školní hlášku na gymnáziu a dodneška to ještě   někdy použiju. Takže mohu pohádku Jak se ševcem   šili čerti vřele doporučit.