Připadá mi to jako přehnané a křiklavé melodrama,   se vší úctou k Pedro Almodovarovi. Navíc téma   filmu týkající se i lásky mezi muži mě absolutně   nebere.

Film ZÁKON TOUHY jsem viděl už šestkrát (a   rozhodně ne naposledy) a ani jednou jsem toho   nelitoval. Je to od začátku do konce nepopiratelná   "Almodovarština",bez pochyby jeden z   nejpovedenějších filmů tohoto autora. Pro někoho   šokující,pro někoho možná odpudivá(pro mě jako pro   gaye naprosto přirozená)úvodní scéna,nedovolí   nikomu pochybovat o tom,kdo film režíroval. Jasný   rukopis mistra PEDRA se tímto filmem táhne až do   závěrečných titulků. Emotivně zpracované téma   nestandardního sourozeneckého vztahu dvou   bratrů,kde jeden je promiskuitní   homosexuál(standardní Almodovarův model hrdiny) a   druhý je,léta przněn vlastním otcem,přeoperován na   ženu,v kombinaci s posedlostí láskou a chronickou   žárlivostí,tvoří nosnou konstrukci celého snímku.   Zcela brilantní výkon mladého Antonia Banderase v   roli narušitele mileneckého vztahu hlavní   postavy,se nedá slovy popsat,musí se vidět. A jak   už to tak u Almodovara bývá,závěr každého jeho   filmu,je jedno obrovské finále. Ani v tomto snímku   se neodklonil od svého zvyku a zcela famózně dal   světu najevo,co je to vlastně ta LÁSKA,kam až se   dá zajít,co s člověkem udělá skutečná   posedlost,opravdový cit a vášeň. Mistr Almodovar   tímto snímkem hlasitě křičí do světa,že na lásku   má nárok každý na světě i když je schopna nás,bez   přípravy,rozbrečet.