Panenská královna

Princezna Alžběta, dcera Jindřicha VIII. a jeho druhé ženy Anny Boleynové, je na příkaz královny, své starší nevlastní sestry Marie, uvězněna v Toweru pro podezření ze spiknutí. Lid v zemi je totiž s Mariinou vládou nespokojený a Alžběta by se v případě Mariiny smrti stala vládkyní. Důkazy o spiknutí se však ani za rok nepodaří nalézt. Marie nakonec zemře na rakovinu. Pětadvacetiletá Alžběta, díky svému protestantskému vyznání milovaná většinou lidí v zemi, nastoupí na trůn. Přestože je to žena uvnitř křehká a plná pochybností, od samého začátku své vlády začne vystupovat jako rozhodná a neústupná panovnice. A to se vyplatí nejen jí samotné, nýbrž celé Anglii. Ohrožuje ji totiž mimo jiné skotská královna Marie Stuartovna, která uplatňuje nárok na anglický trůn. Královská rada také pracuje na otázce Alžbětina sňatku, protože země nesmí zůstat bez dědice. Alžběta miluje svého přítele z dětství Roberta Dudleyho, avšak ten je ženatý a manželství s ním nepřichází v úvahu. Žena posléze vyřeší i tento problém: rozhodne se zůstat "panenskou královnou", která se obrazně řečeno provdá za Anglii. Zlatý věk rozkvětu může začít... Královna Alžběta si na vladařském trůnu vede velmi dobře, přestože musí čelit takovým politickým výzvám, jakou je například hrozící invaze španělského loďstva. Panovnice je však zároveň ženou z masa a kostí. Neubrání se citům, stárnutí ani některým osobním a politickým chybám. Vrátí se k úvahám o sňatku: manželství s mladičkým francouzským vévodou z Anjou by totiž odvrátilo španělskou hrozbu, zajistilo zemi dědice a vyvrátilo fámy o královnině neplodnosti. Po deseti letech věznění své sestřenice a rivalky Marie Stuartovny musí Alžběta odsouhlasit její popravu, přestože důkazy o Mariině spiknutí byly vykonstruované. V pozdějším věku si Alžběta až příliš oblíbí prchlivého hraběte z Essexu, jenž je nevlastním synem jejího milovaného Roberta Dudleyho. Tak jako mnohokrát předtím, i tady stojí královniny vroucí city proti zájmům země, a dokonce proti zdravému rozumu...