Dobrá kulisa k žehlení
Film nestojí za moc, četla jsem různé recenze, než   jsem si to pustila a navzdory častému juchání nad   tím, jak to každý pejskař ocení, musím   nesouhlasit. Ve filmu se toho děje příliš a   zároveň nic. Dva lidé kteří ví prdlajs o tom, co   je to výchova psa, si pořídí zlevněného labradora,   údajně kvůli lítosti, já v tom viděla snahu   ušetřit :) , který jim přeroste přes hlavu.Owen   Wilson pořád trapně vzdychá nad tím, že chudák   musí psát jen sloupky místo reportáží, když   konečně dostane co chtěl, je zase   nespokojený.Probůh copak je tak těžké poznat, co   nás baví? Pro mě je tudíž jen rozmazlený playboy,   co neví co chce. Jennifer Aniston byla uměle pořád   za dokonalou ženu. Neříkám, že charakter nebyl   špatný, ale myslím takový ten přehnaný vnitřní   klid,jakoby jí bylo 100 let, i ve chvíli, kdy měla   být totálně rozhozená vypadala, že je vlastně v   klidu. Prostě příliš sladká, nad věcí,   blahosklonná, je to nuda, takové jsou snad všechny   její role. Ona prostě nehraje, ona to odříkává jak   by to řekla sama, což není na škodu, ale je to   nuda.Tenhle film velmi rychle zmizí z mojí paměti   a za půl roku už ani nebudu vědět, o co tam šlo.   Takže pokud se k tomuto někdy vrátím, tak Hedviko,   nebyl o ničem. Pes nebyl žádný miláček, jako byl   kdysi Beethowen, je jen uslintaný, demoliční, proč   ho měli rádi se mi těžko chápalo. Na konci mluvili   o tom, jak spal u dítěte, když mělo koliku, ale   divákovi ho podávají jen jako nezvladatelnou   obludu, u které pochybujete, zda si za ni nemohou   sami. Neschopná cvičitelka psů byla výsměchem   všech cvičitelů. Scénárista na žádném výcviku   zřejmě nebyl. No jak říká nadpis, dobrá kulisa k   žehlení, když jste doma sami a nechcete se dívat   na nějaký opravdu dobrý film, protože ho chcete   vidět s drahou polovičkou.

..
Přiznám se, že jsem k filmu přistupovaa s velkou   nedůvěrou, jako téměř vždy, když nejdřív je dobrá   knížka..ale bylo to příjemné překvapení a skvělý   zážitek..a k tomu konci..co dodat..mám psy přes 40   let..a až ten současný bude muset odejít, určitě   ještě nějakého mít budu a přede mnou, ve   vzpomínkách procházeli všichni moji psi..i ten   jejich konec, někdy méně, někdy více dramatický,   ale vždycky neskutečně smutný pro nás jeho   rodinu..co pes, to osobnost..

Pro nás, kdo máme rádi zvířata a nějaké doma máme,   má film určitě jiný rozměr. Konec se dal čekat,   přesto je hodně těžké se v takovém okamžiku s   odchodem kamaráda a člena rodiny vyrovnat. Jinak   celý film je fajn podívání a najdete v něm spoustu   situací i z vašeho domova. Žádné překvapivé zvraty   ani tragédie, prostě obyčejný život. Díky za něj.

MARLEY A JÁ je milým filmem o jednom psím životě.   Chvílema smích, zamyšlení i slzičku přináší.  
Hlavní filmoví přestravitelé Aniston a Wilson   perfektně stvárnili páníčky nezvladatelného,   nevychovaného, temperamentního, ale milujícího psa   Marleyho.

Už od začátku je jasný, jak to dopadne nejen mezi   aktéry dvounohými, ale hlavně s Márlym a bulit   kvůli tomu, že potom, co dospěl čas prostě pes   umře? To by mě nedonutil ani Spielberg a Zemeckis   dohromady, natož pak Frankel.

toto je určené pre každého milovníka   zvierat...krásne, milé, zábavné a proste také aké   to má byť :)až na nesympatického Owena ;)ale   havinko si hneď získal moje srdce :)

No...ne, že bych neměla ráda pejsky, ale takového   Marleyho bych tedy doma mít nechtěla.:-) Je to   spíš odstrašující příklad, jak se pes vychovávat   nemá (vlastně ho nevychovávali vůbec). Film mi   přijde zajímavý spíš z toho hlediska, že mapuje   život jedné rodiny v průběhu několika let, s   běžnými starostmi a problémy.

Film jsem přetrpěla, protože jsem se na něho   dívala s dcerou. Nejen že se ti dva (Aniston a   Wilson) k sobě vůbec nehodí, ale i ta zápletka mi   přišla tak neuvěřitelně banální, že nevím o čem to   vlastně mělo být a navíc to bylo nekonečné. Spíše   jsem tento film dceři podala jako odstrašující   případ, jak američani chovají psy, než že by to   bylo jakkoliv poučné. Místy, kdy jsme se smáli...   tak já rozhodně jen proto, že to bylo komické a   nikoliv vtipné. Konec mi přišel úplně přitažený za   vlasy a nepřinutili mě ukápnout slzu. Bylo mi líto   těch dětí, že si ve filmu moc nezahráli respektive   jako by neexistovali, ale nakonec museli obrečet   psa. Bylo to divné. Možná by z toho ale mohl být   hezký neškodný rodinný seriál.

Dojímavý příběh ... a pár štěků k tomu.
Patřím k lidem, kterým psí štěkot bez příčiny (a   tím je podle mě skoro každý štěkot) drásá nervy a   následně začne v hlavě přehrávat všechny možné   scénáře, jak ten štěkot ukončit. Nebudeme si   namlouvat, jak každý ten scénář končí. Přesto   musím přiznat, že mě tento film dojal. Ze začátku   jsem sice v každém štěku slyšel toho čokla   odvedle, ale postupem děje jsem se nechal unášet   opravdu hezkým příběhem až k smutnému a dojímavému   závěru. Po skončení filmu jsem byl ochoten vzít na   milost i onoho spomínaného čokla odvedle, ale to   mě drželo jen do jeho dalšího štěku. V každém   případě film "Marley a já" nebyl pro mně   ztraceným časem. Nepochybně i dík páníčkům   Marleyho. Owena Wilsona mám rád v jakémkoli filmu   a v tomhle byl obzvlášť sympatický. Jennifer   Aniston sice zas až tak nemusím, ale seklo jí to v   každém ohledu. Je to další film, ke kterému se rád   časem vrátím ...

Čekala jsem bláznivou komedii s Owenem a psem v   hlavní roli. Tohle mi přišlo spíš jako rodinný   film se smutným koncem. Proto mne to zklamalo,   raději se směju než brečím a zvířata, ty obrečím   vždycky :-(