Sdělení, která tento film poskytuje divákům, jsou   skutečně pro nás středoevropany nejasná, spíše   jednosměrná. Snad mají někteří z diváků bližší   informace o těchto válečných konfliktech.Film jsem   viděl před časem a žádný hlubší zážitek mi   nepřinesl.

V případě Folmanova snímku pořád ještě nechápu   oslavná hodnocení. Ano, film zajímavý svou   originální formou – dosud asi nikoho nenapadlo   natočit animovaný pseudodokument. Takový film mohl   natočit jen kreslený, protože masakr jinak   „nepatří do izraelského systému“. Přibližně tři   čtvrtiny děje jsou pro diváka, neznalého faktů, ne   moc sdělné (kdo tuší, jak to bylo s první   libanonskou válkou, vytlačením Palestinců do   uprchlických táborů, izraelskou invazí, využitím   libanonské občanské války..). Samotná surreálná   atmosféra tento dojem ještě podporuje – chápu, je   to umělecký záměr. Stvořit dojem matných, snových   obrazů v paměti, které nakonec získávají konkrétní   kontury. Bohužel alespoň pro mě je neuchopitelný   děj spíše unavující a části jsou lepší než celkový   dojem. Ústředním bodem filmu jsou masakry v   uprchlických táborech, kterým izraelská armáda   pouze přihlížela, nikoli bombardování měst. Filmy   natočené z pohledu „nevinných mladých kluků   zatažených do války politiky a zobrazení toho, jak   se perou s vlastním strachem“ vždycky zabírají.   Války se tak proměňují v děje, v nichž nikdo za   nic nemůže, každý je v nich, protože „musí“, každý   má máslo na hlavě, každý má strach, každý je v   právu, každý si začal a každý je oběť. Patrně za   současné situace maximálně odvážný film. Možná, že   se za dalších 20 let dočkáme dalšího odvážného   snímku o poslední invazi do pásma Gazy v lednu   2009, v níž bude ústřední roli hrát izraelskými   vojáky rozbombardovaný jediný tamní fungující mlýn   a raketky Kássám. Celé se to bude jmenovat Kankán   s bílým fosforem.

Film o hrůzách války natočený tak nevšedním   způsobem, že tady možná forma trochu přebíjí obsah   a poselství. Animace je fantastická a originální   hlavně tím jak je zároveň realistická i   schematická. Tyhle dvě složky jsou v neustálém   kontrastu a vytvářejí tak jedinečnou atmosféru. K   tomu přispívá i forma pseudodokumentu, zpovídání   přátel a svědků, kteří jsou skuteční stejně jako   hlavní postava - autor, ale přitom jsou   prezentováni jako kreslené postavičky. Právě proto   možná v úplném závěru tolik vynikne ten střih na   reálné záběry z masakru. To je ale taky jediný   moment, kdy na mě film zapůsobil citově a ne jenom   esteticky.

Na některé věci je lepší zapomenout...   Blízkovýchodní témata mě docela zajímají.   Zpracování filmu se mi líbilo hodně, jak animace,   tak namluvení postav, arabština ve spojení s   výtečnou hudbou zní velmi melodicky. Ovšem   nezapomenutelná sekvence, která se Arimu neustále   vrací je famózní... doufám že si na ni, za   nějakých dvacet let taky vzpomenu...

Animovaná výpověď na izraelsko-arabskou válku,   která se klasickému schématu protiválečného snímku   vymiká pouze animovaným provedením. Nerad bych   někomu lezl do svědomí ale zajímalo by mě kolik   lidí z té hromady, která tomu dala 4 a více hvězd,   film opravdu strhl. Nebudu snímek nějak razantě   hatit jen z toho důvodu, že je zde krutě   přeceňovaný, protože i já musím uznat, že má pár   slušných momentů, animace není nijak strhující ale   rozhodně je zajímavá a hudební doprovod se velmi   povedl. Problém je v tom, že hrůzu války   (tentokrát v nepříliš známém konfliktu) film do   diváka vráží tak doslovně a násilně, že to je   docela dost otravný a to ani nemluvím o   jednotvárnosti, do které se film po pár minutách   dostane. Přiznám se, že kdyby měl film o půl   hodiny víc nedokázal bych ho dát najednou, protože   i těch 90 minut v mé mysli okusovalo minimálně   dvouhodinovou stopáž. I když to tvůrci zamýšleli   jinak a jak tak koukám většina lidí to vidí   stejně, mě to připadalo jako standardní   protiválečný snímek ukazující, že válka není   sranda ale jelikož je to výtvarně podané jinak je   to okamžitě strhující zážitek alespoň pro ty co se   chtějí tvářit chytřeji než ostatní. P.S: Zajímalo   by mě kolik lidí by si z toho sedlo na zadek,   kdyby to bylo natočený jako hraný film. Já možná   jo.

Filmy o skutečných tragediích válek mě vždycky   přišpendlí k židli. Režisér nás trochu šetří tím,   že ho natočil animovaně, ale samozřejmě nás donutí   přemýšlet o všech špatnostech tohoto světa...

Tak tohle byla bomba...krásně vyprávěný příběh,   který byl spíše dokumentem až detektivkou po   vlastní minulosti z války...neotřelý jazyk a   krásné animace s drsnou reálností světa a války,   propletené humorem a výtečnou hudbou - co víc si   přát? Možná trošku vysvětli kdo, s kým, jak   dlouho, protože jsem vymýšlel celý film nové   dějiny a války...ke konci jsem asi tomu přišel na   kloub, ale ruku do ohně bych za to nedal...trochu   se stydím, protože jsem studentem historie a ani   nevim o co šlo:-)

Velice zajímavě pojatý dokument, po vzoru   Persepolis se autor rozhodl vyprávět příběh   animací... Zajímavé zde je že se vlastně jedná o   dokument, nebudu tady polemizovat jestli udělal   dobře nebo špatně, přinejmenším je to zajímavé   pojetí... Soundtrack byl taky moc dobrej, i když   trochu autor "vykrádal" již osvědčenou   tvorbu, např. Koyaaniqatsi nebo klasiku alá   Kubrick

Zajímavá hudba mě hned od začátku pohltila.   Animace je originální, díky ní není film tolik   krvavý, jako by byl hraný. O to tu ani nešlo,   režisér se spíš chtěl vyrovnat se svými vlastními   pocity z doby, kdy bojoval v Bejrútu. Rozhodně   stojí za shlédnutí, ale doporučuji si pro ty, kdo   nevědí, co přesně se v Libanonu odehrálo, si o tom   něco zjistit, aby si film lépe vychutnali.