Herecké výkony jsou na poměrně nízké úrovní.   Hlavní hrdina Herkules (Peter Lupus) spíše   předvádí své svaly než umění Thálie. I ostatní   protagonisté působí dřevěně. Nicméně si tohoto   snímku cením jako příspěvku italské tvorby   šedesátých let.

je z toho udělaná pěkná fraška zlé výkony herců  
a zázemí který vypracoval štáb je také   velmi slabé

herkules proti babylonským tyranům z počátku 6o.   let minulého století zastupuje italskou   kinematografii z módní vlny zfilmovaných příběhů z   období antiky. Nakolik jde ale o fikci od reálných   historických událostí, nechme raději odborným   historikům. Ať oni poví, zda se filmové scény v   životě jednotlivých postav antických dějin   skutečně udály. Herkules proti babylonským   tyranům je však filmovým dílem a proto je nutné   jej zhodnotit jako dílo, které je sice v   exteriérech reálné, které má místy, ale opravdu   jen místy, netradiční nesení kamery; avšak   většinou se točily exteriéry a ty se odehrávají v   polystyrenových filmových dekoracích a v   nevlídných ateliérech. K tomu ke všemu uvidíme   herce, kteří nosí umělohmotné kyje a pronášejí   nezvykle jednoduché dialogy bez sebemenší známky   hereckého projevu. ambiciozní snímek ve své době   možná na obecenstvo zabral, ale dnes zaujme jen   stěží a je proto nutné jej zařadit do možná   nejvyšších pater, ale té nejnižší filmařské   úrovně.

Plochý herci se prohánějí mezi papundeklovými   kulisami a pronášejí stupidní dialogy. Mezi nimi   se promenáduje namakaný hrdina s obrovským kyjem   (nejedná se o dvojsmysl opravdu má obrovský kyj -   zbraň) a zachraňuje otroky ze spárů tyranů. Naivní   báchorka, která ve svých letech možná i fungovala   ale dnes je to trapně směšný.