Babicův recept
ak natočit film pro americkou mládež očima tvůrců   tohoto filmu: Vezměte nejlevnější digitální kameru   jakou lze sehnat (nejlépe točte mobilem), napište   scénář pro lidi s IQ 40 po úrazu mozku (ale film   se dá udělat i bez scúnáře, že...). Do hlavních   rolí obsaďte své známé a učesejte je na   Bíbro-Zacoefronmany a nakažte jim, ať se tváří   jako Šaning Tetjům říznutý Robertem Patyzónem.   Pobíhejte si po lesíku za Horníma Kotěhůlkama,   padejte do exkrementů, na hýždě a chovejte se jako   puberťáci. Hotovo? Právě jste vytvořili světový   10D klenot světové kinematografie - nejenomže máte   tři rozměry - délku, šířku, hloubku - dostanete   také další rozměry jako tepelnou energii ve vaší   hlavě, když se o vás pokouší infarkt,   halucinogenní prožitek s netušeným pátým   rozměrem... Divíte se Glumovi, že vyzradil na   mučidlech, kdo má Prsten? Kdyby mi tohle Nazgulové   pouštěli, tak taky zradím!!!

Když jsem to viděl poprvé někdy v polovině 90.   let, docela dost se mi to líbilo; před 2 lety to   už nebylo úplně ono, ale stále to má něco do   sebe...
Myslím, že podtextem mnoha filmů, kde se   objeví ať už legenda (Bigfoot, přežívající   dinosauři) nebo zcela fiktivní tvor (Godzilla,   King Kong) je otázka, jak na něj lidi zareagují -   jen zpracovaná někdy líp, někdy hůř. Co by se   stalo, kdyby se potvrdila existence něčeho   takového? Vyšinutí boháči by ho chtěli   "vlastnit", vědci studovat (v přírodě,   nebo v kleci?), vzniklo by nové náboženství...?