Já prostě nevim co na tohle říct…Neni tu zrovna   moc optimistickejch scén...celý je to takový   posmutnělý a ke konci i notně depresivní dílko o   krátký kariéře nastupující hvězdy.Ten týpek to   prostě nezvlád.On to nemoh zvládnout.Jeho svět   byla jedna velká deprese, která trvala možná   celých 23let jeho života...Jeho okolí to s nim   rozhodně nemělo jednoduchý...přitom se nedá říct,   že by byl zlej...on byl prostě   jinej...zvláštní...totálně se nehodící nejen pro   hudební kariéru, ale zřejmě vůbec pro život na   týhletý planetě...a to sem si o sobě myslel   kdovíjak nejsem divnej:-D
Nemůžu nezmínit herce -   Sam Riley předved skutečně famózní výkon, stejně   jako Samantha Morton.Docela příjemně mě překvapila   i samotná hudba Joy Division, kerá stojí za   poslech, přitom předtim sem o jejich existenci   neměl ponětí...Nevim, rozhodně to nejni film na   jedno podívání, určitě sem ho neviděl   naposled...Hodnocení pro mě byl hodně velkej boj,   je dost možná že ho časem zmněnim, sám nevim co si   mám o tomhle dílku myslet...Fakt síla.

Jako dlouhodobý fanoušek a obdivovatel Joy   Division musím v první řadě vyzdvihnout výkon Sama   Rileyho, který dokonale okopíroval nejen Curtisovy   pohyby a vytřeštěný výraz na pódiu, ale i jeho   zpěv. Klobouk dolů, iluze byla dokonalá. Dál už je   to ale problematičtější. Vím, jaké problémy Curtis   měl, jakou nemocí trpěl, jaké deprese míval a   otiskoval do svých textů, i to, že se vším se   musel prát sám, ve své "izolaci", uvnitř   své hlavy. Od tohoto filmu jsem ale očekával, že   mi to nejen biograficky předestře, ale hlavně dá   pocítit. Jenže to se nestalo. Všechno tak nějak   klouže po povrchu, do hlubin Curtisovy   neschopnosti porovnat se s životem a jeho běžnými   problémy, se nedostaneme. A to platí i o dobové   atmosféře, která je tu jen zlehka načrtnutá.   Černobílá stylizace je fajn, vlastně si ani   barevný film o Joy Division neumím představit.   Snahu a oddanost věci taky oceňuju. Ale čekal jsem   větší ponor, jasnější odraz Curtisových textů v   jeho osobnosti. Nicméně nevylučuju, že někdy v   budoucnu hodnocení zvednu. Třeba byla ta chyba ve   mně.

Zbytečně použitá černobílá barva o kapele, o které   si nemyslím, že by byla nějak geniální(ani   Curtis). Ano, měl psycho texty, ale hudba je   hrozně jednoduchá. Poměrně jednoduchý příběh plný   neoriginálních věcí. Člověk má pocit, že všechno,   co je v kontrolu, už někdy někde viděl. A líp.

Ano, opravdu depresivní. Černobílé ladění se   skvěle hodí k vykreslení Curtisovy choré mysli.   Ovšem nebyla jsem uspokojena. Hudba se tu řešila   jen jaksi okrajově. A o tu mi šlo především, víc   než o to, že se jeden depresivní mladík nedokáže   rozhodnou mezi manželkou a milenkou. No jo, byl   sakra geniální ten Ian Curtis, ale byl to sráč,   nedokázal vyřešit sebemenší problém a radši se   oběsil...ovšem u Atmosphere mě při každém dalším   poslechu také přepadají myšlenky na provaz ...

Pusobiva cernobila kamera dokonale vystihuje dusi   Iana Curtise, frontamna Joy Division. Clovek se   pak na jejich hudbu diva ponekud jinak.

Vyjádření k tomuto filmu muselo prostě dozrát.   Bezprostředně po dosledování trval onen dojem. Pak   jsem si řekl, že snad na filmu ani nic tak   úžasného nebylo, ovšem teď, s odstupem času jedné   noci si uvědomuji, že bylo, že každá scéna   vystřižená jako snímek, počínaje držením za ruce   za zády přítele, kráčení podel bezútěšných   cihlových zdí, po ulici a na jevišti, že to vše je   jedno velké pochmurné audiovizuální představení.   Příběh Iana Curtise není nám pak ani tolik vzdálen   - možná je svým způsobem v každém z nás, jen my   nezáříme tak jasně a možná budeme tedy zářit   déle...

EDIT: Dodatečně zvedám na hodnocení   takřka nejvyšší. Když se na konci filmu Control   kouří sytým dýmem z komínu krematoria, kamera   snímá pustinu a začne hrát Atmosphere... Ještě   jsem asi neviděl nic depresivnějšího.

@ Kulky:   Rekviem jsem právě zhlédl a svůj verdikt neměním   (viz můj koment u toho filmu). Na každého asi   působí depresivně něco jiného.

Ponurý, smutný, černobílý, realistický a poměrně   dobrá muzika, tak bych charakterizoval tento   snímek...