Filmy tohoto typu mi vždycky pomůžou znovu si   uvědomit, že zdraví je opravdu nejdůležitější.   Snímek je podle očekávání značně posmutnělý, plyne   hodně pomalu, ale přesto nenudí a i když možná na   první pohled nepřináší příliš nového z hlediska   vnitřních myšlenek hlavního hrdiny a působí tu   taková ta melancholická nálada, přesto jsou tu   znát zrnka optimismu. To ta paměť, fantazie…a oko.   Jo je znát že tohle je točený podle skutečných   událostí a skutečné knihy. Kdyby to byl „jenom“   nápad scénáristů považoval bych to za geniální,   takhle musím jenom konstatovat že skutečný   Jean-Dominiqe Bauby přes hrozné neštěstí kter ho   potkalo musel být vděčný alespoň za tento značně   neohrabaný a zdlouhavý komunikační   prostředek…Nejúžasnější prostředek působící na   diváka tohoto snímku je naproti tomu (právě   proto?) zcela výjimečná kamera. Myslím že příliš   nepřeháním když otipuji že tak polovinu snímku   sledujeme z pohledu nebohého Jeana-Dominiqua. A   byl to úžasný nápad, který dává zapomenout na   jinak zajímavé záběry do Jeanova nitra v podobě   jeho fantazie. Která mimochodem pracuje na plné   obrátky a asi jako u každého správného chlapa jsou   v těchto představách v hlavní roli ženy…Režisér   Schnabel udělal skvělý tah obsazením Mathieua   Amalrica do hlavní role. Možná si někdo řekne, že   představitel charakteru který v celém snímku jenom   hýbe okem (vyjma vzpomínek a představ) nemusí být   žádný herec, ovšem to by byl hodně velký omyl,   Amalric je skvělý a k politování…Radost mi udělaly   i ostatní role – všechny tři důležité ženy jsou   dokonale sympatické, milé a jejich projev působí   velmi přirozeně.
Ochrnutí/oslepnutí jsou pro mě   nepředstavitelné skutečnosti - zdravý člověk,   přicházející o šanci na plnohodnotný život to musí   nést opravdu hodně těžce…Nezbývá mu nic jiného než   se s tou hroznou realitou smířit nebo dobrovolně   odejít…ale jak proboha, když můžete pohnout jenom   okem?!

I když moc tyhle "nemocné" filmy moc   nemusím, tak tento mě velice zaujal. Nemůžeme od   filmu, kde je hlavní hrdina kompletně ochrnutý a   vše vyjadřuje jen jedním okem očekávat nějaké   závratné tempo ale nedá se říct, že bych se nudil   a pár scén mě opravdu dostalo svou audiovizuální   stránkou. A Mathieu Amalric hodně potěšil. Silný   film.

Jsou příběhy při kterých mrazí, jsou příběhy při   kterých lidé znechuceně odchází z kin, příběhy   které vám nic nedají a jen hloupě papouškují   ostatní, a jsou příběhy které absolutně nevíte kam   zařadit…Skafandr a motýl je velice depresivní   snímek který využívá dvou faktorů při kterých   diváka vtáhnete do děje…Prvním je kamera z první   osoby, která má za úkol naladit diváka na stejnou   vlnu jako je hlavní postava filmu…Musím se přiznat   že při prvních minutách filmu jsem byl znechucen a   dokonce jsem na sobě zpozoroval syndrom ponorkový   nemoci úplně stejnou jakou měla hlavní postava…Po   delší části filmu jsem si začal zvykat a úplně   stejně jako postava z filmu jsem byl smířený se   skutečností že litovat se, nemá smysl…Ten přechod   byl na plátně vidět opravdu dokonale…Druhým   faktorem je silný příběh filmu…Snad každého musí   chytit za srdce, když vidíte jak se zdravému a   úspěšnému člověku stane taková neuvěřitelná   věc…Snímek dostal řadu ocenění v Evropě i ve   světě, a upřímně ani se nedivím…Pohrávání si se   záběry a prostřihy scén, neměli chybu a nápad   zpodobnit pocit stísněnosti do skafandru je   opravdu dobrý…Říkám to pořád a řeknu to znova,   Francouzi jsou nejlepší filmaři starého   kontinentu!!!

Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než se   setmí, Basquiat) se skvělým hereckým výkonem   Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní kamerou   Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem   Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu   diváků i odborné kritiky. Film byl natočen podle   skutečného příběhu na základě knižní předlohy   Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako   šéfeditor ve francouzském časopise Elle.   Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval   života až do tragického momentu, kdy po náhlé   mozkové příhodě ochrne na celé tělo.   "Znovuzrodí se jako oko", je totiž   schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka.   Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve   filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své   vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se   totiž podařilo doslova "namrkat" knihu.   Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu   Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho,   převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi,   který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a   vdechl do postavy silný náboj, který navíc   podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian   Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a   je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme.   (oficiální text distributora)