OK, čekala jsem, že to nebude nic extra...ale   sympaťák Grigg mi pomohl vydržet do konce a docela   se bavit (to je první film, kde mi Hugh Dancy   nepřipadal trapný). A jsem dostatečně šílený   romantik na to, aby mě potěšil trojitý   happyend.
(Někdy přemítám nad tím, jak je možné,   že je Austenová pořád tak populární (soudě podle   soudobé filmové tvorby), když používá tak   "staromódní" soustavu hodnot...v jejích   románech nenajdete žádné žhavé polibky ani vášeň v   tom smyslu, jak se to dneska nosí. Láska je   vyjádřená jenom v dialozích a v tom, co se hrdince   honí hlavou-jak se asi musí scénáristé nadřít, aby   šly filmové adaptace trochu líp   prodat...)
...Viděla jsem podruhé a zvyšuju ze 6   na 7* - ty charakterové analogie se jim fakt   docela povedly. Myslím, že pro diváky s   kvalifikací pro dotyčný klub není tenhle film   úplně bez zajímavosti...

Občas neuškodí nějaká ta pozitivně vyznívající   romantická injekce. Každopádně se nejedná o   tuctové romantické drama (takové bych rozhodně   nehodnotil tak vysoko), na to je tu až příliš   mnoho charakteristických prvků. Český název je   absolutně matoucí – jednak když už si tvůrci   neodpustili tu „lásku“ a „předlohu“, tak nikoli   „láska podle předlohy“, ale spíš „předloha podle   lásky“, i když to zní pitomě. Hrdinky (a hrdina)   si totiž vybírají knihy na základě podobnosti s   jejich vlastními životními osudy, ale také zpětně   promítají své milostné zkušenosti do románů, které   čtou a o nichž vzápětí referují (stejně tak to   zajisté činila i autorka, když svá díla vytvářela,   předloha je proto jen odrazem skutečnosti), a to   vše tak vtipně a výstižně, že tvůrce nemůžu vinit   z nějaké umělosti či násilné šroubovanosti. A   nejen proto, že hlavní kruh postav je bez výjimky   skvěle zahraný a chemie mezi členy i nečleny klubu   (hlavně Maria Bello + Hugh Dancy) funguje na   jedničku, ale protože fyziologie vztahů, jak ji   vidí a prožívají především ženské hrdinky, výborně   koresponduje s parafrázemi knižních motivů, za což   můžeme poděkovat netuctovému scénáři. Všechno je   tu viděno ze ženské perspektivy, stejně tak je zde   minimum scén (kdoví, jestli vůbec nějaká), v nichž   by byl polapen muž jen sám se svými myšlenkami (a   když už Hugh Dancy sedí osamocen u počítače a   dumá, tak přitom chatuje se svou sestrou a svěřuje   se jí s každou myšlenkou). Proč? Neboť snad ani   samotná Jane Austen nevěděla, jak se chlapi   chovají v soukromí, třeba u půllitru piva s   kámoši, že často nadávají, hlasitě se chechtají a   nevhodně se vyjadřují na účet něžného pohlaví.   Její pohled byl hodně zkreslený, ona to věděla, a   proto v souladu s vlastními zkušenostmi vídáme v   jejích dílech muže pouze ve společnosti žen a   nikdy jen tak o samotě s cigárkem u baru   ;-)).
Pokud již máte s knihami této autorky   nějaké zkušenosti (tím lépe, pokud jste jejími   fanoušky), možná získáte inspiraci, protože co   člověk, to názor a odlišný pohled na svět. Pokud   její díla neznáte, tak to vlastně moc nevadí.   Tento film je totiž o Jane Austen a jejích knihách   jen částečně. Když budete pečlivě poslouchat   argumenty jednotlivých postav, tak i bez znalosti   Pýchy a předsudku či Mansfieldského panství lehce   zjistíte, jaký je každá z filmových postav člověk,   o což tady především jde, a nakonec není problém   zhlédnout nějakou adaptaci v televizi či na DVD,   pokud tedy nehodláte číst přímo knihu; myslím, že   skoro všechny autorčiny romány byly zfilmovány. Je   zde sice možnost, že Vám jisté paralely mezi   příběhy románových postav a těch filmových uniknou   (což se může stát i věrnému fandovi), ale většinu   z těch do očí bijících Vám postavy samy vysvětlí.

Romantika podle Jane Austin. Jj je to fajn   odpočinkovej film s jednoduchým dějem. Potěší   všechny co mají rádi Jane a nebo romatiku.